Původně jsem tento závod ani běžet neměla, sice se mi líbila
strašně medaile, ale nechtělo se mi běžet samotné. Nakonec se z tohoto
závodu vyklubal rodinný závod, protože jsem se dozvěděla, že chce běžet mamky
sestřenka s manželem, takže jsem neváhala ani minutu a registrovala jsem
se taky. Naši mě do Hradce Králové vezli autem a taťka se dost namlsal a začala
mu v hlavě kolovat myšlenka, že by mohl začít taky trénovat běh. Co se
týká zázemí a vyzvedávání registrací, tak jsem byla docela dost zklamaná,
protože se registrace vyzvedávaly v obchodě Bikero, kde bylo hodně lidí,
do toho ještě jejich zboží. Nebylo to moc vhodné. Třeba v Praze když byla
zima, byly jsme schovaný v budově univerzity. Mě osobně to nevadilo,
protože jsem si vyzvedla startovní balíček, který tedy byl o trochu slabší než
v Praze a jeli jsme se podívat do Obi na svítidla, takže jsem byla
v teple, ale lidé na mě koukali jako na exota, s čelenkou v legínách :D Přijet vlakem, tak by to
bylo bohužel horší. Co se týká zázemí, tak žádný foto koutek, kde Vám zdarma
vytiskly fotku, tady byly na trati dva fotografové a pokud jste chtěli fotku
tak jste si ji museli slušně zaplatit bohužel. A také jste ji nedostali ve vytištěné formě,
ale jenom ke stažení. Trať byla uzká, v některých případech pěšinka nebo
bahnitá cestička, takže trať místy klouzala. Ideální pro lidi, kteří začínají a
nechtějí mít podél trati hodně „čumilů“. Po doběhu bylo bohaté občerstvení,
všeho dost koláčů, čaje, dokonce i s bílým rumem snad měli čaj. Já byla
ráda za kousek koláče a horký čaj. Tento závod měl pro mě vážně rodinnou
atmosféru, byli tam naši a pak jsme ještě jeli k příbuzným na návštěvu, ze
které jsem si udělala osobní převlékárnu, kterou jsem ani na závodě
nezaregistrovala, ani úschovny jsem si nějak nevšimla. Medaile i čelenka byla
luxusní. Sněhuláci prostě k zimě patří a i když nebyl sníh byl to krásný
závod s krásnými propagačními předměty.
Žádné komentáře:
Okomentovat