Rok práce a 27 kg dole

Ještě před rokem kdyby mi někdo řekl, že za rok ze mě bude "baba k nepoznání" o skoro 27 kg lehčí, která bude milovat běh, motivaci a sport. Klepala bych mu na hlavu. 13.3.2017 datum, kdy jsem změnila svůj život, pohled na svět, pohled na životní styl, pohled na lidi, pohled na sport apod. Nebudu říkat, že to bylo nebo je lehké. Ale až ten rok jsem se mnoha věcí naučila. Ale nelituji ani jedné slzy, potu a každé minuty odříkání a pevné vůle. Začínala jsem na váze 103,5 kg a nyní jsem na váze 76,5 kg. Centimetry jak šli dolů to nevím, protože jsem se na začátku nezměřila a pak jsem to již neřešila. Ale konfekční velikost šla hodně dolů. Měla jsem na začátku velikost triček 42-44 a nyní většinou 38 (dokonce jsem teď oblékla bundičku značky Puma velikosti S, v domnění, že je to M), velikost kalhoty 46-48, nyní 40-42, možná ještě 44. Je to sporné, protože každá firma má jiné rozměry, jinak oblečení sedí. A zadek a stehna to je prostě můj problém, který je možná i dán v genech. Pocházím z rodiny, kde ženy bývají "krev a mlíko".

 

Ze začátku jsem se snažila vážně tvrdě nejíst cukr, tučné věci apod. Nyní už jsem dost věcí přehodnotila a pokud chci udržet váhu tak, aby se nedostavil jojo efekt, přestala jsem držet to úplně striktně. Nyní si dopřeji i sladký koláč, bonbon. Protože se nechci trápit tím, že nebudu už moci si dát něco, co mě dřív strašně chutnalo. Je potřeba pohyb a to jakýkoli. Jsem alergická na příspěvky ve skupinách typu cheat day, přesné poměry maker, komentáře typu - je v tom hodně cukru, ten a ten cukr není zdravý, ovoce večer je zlo, apod. Bože.

Na rovinu říkám, ano hřeším.
Včera zrovna jsem před cvičením snědla dva tvarohové koláče, měla jsem prostě na ně chuť, velkou chuť, ale věděla jsem, že jsi půjdu zacvičit, že mám splněný denní počet kroků a že vlastně skoro denně sportuji. Pokud nejsem ve škole nebo není vážně něco závažného, že bych nestíhala. Proč se trápit tím, že si nemůžu již nikdy nic dát. Kdo mě sleduje na instagramu, tak vidí, že docela často něco zdravějšího peču, vařím. Strašně mě to baví. I když si připadám občas jak ježíšek s taškou plnou jídla, kterou si nesu do práce, ale na tom nic není, že :)

Slyším často "Ty nic nejíš, proto jsi zhubla"
No to určitě, já milovník jídla. Já bych nepřežila nejíst. Já, která jím i očima. Kdo se mnou žije doma, tak ví, že jím. V závodní jídelně mi nestačí tác.
Razím heslo, základ dne je snídaně. Tu si velmi často nebo spíš denně dopřávám na sladko. Ve všední den v práci to bývá z domu upečená zdravější verze buchty, tapiokový puding, vločkové lívance, jogurt s müsli, o víkendech to je stálice ovesná kaše. Následuje svačina v podobě ovoce, někdy pečiva s pomazánkou a zeleninou, někdy jenom zelenina, bílý jogurt apod. Oběd mám také vždy dost vydatný, protože se snažím mít největší kalorický příjem do oběda, takže do cca 12-14 hod. Odpoledne se snažím již tolik nejíst. Na oběd ve všední dny chodím většinou do závodní jídelny. Kde si vybírám jídla s masem a jako přílohu rýži, brambor, kuskus, pohanku apod. Ale i bezmasá jídla jako např. houbový kuba, kuskus se zeleninou. Nevyhýbám se zas tak ani omáčkám, výhodou je, že si mohu v jídelně vyměnit přílohu. Takže pokud je k omáčce knedlík, který nejím, tak si ji dám s rýží. Když tak přemýšlím, tak knedlík jsem za ten rok moc neměla. Možná by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Řekla bych, že asi tak třikrát, z toho jednou větší porce na svatbě mé kamarádky, ale to byla nutná výjimka a také to byly poctivé karlovarské knedlíky. Ne žádný náhražky z hypermarketu. Odpoledne před cvičením moc nejím, občas ochutnávám, protože před cvičením obvykle vařím nebo peču, takže musím ochutnat, abych věděla jaké to je a jestli jídlo ještě potřebuje dochutit. Ale také jsou výjimky a třeba před cvičením jdu na kávu s kámoškou a dám si třeba koláč. Osobně mě chybí spíše koláče než dorty ze sladkého. Takže když jdu do cukrárny, tak mě ani dort neláká a pokud nemají koláč, tak si nedám nic. Jediná výjimka z dortů na kterou jsem nezanevřela a můžu se ji ujíst je medovník. Ale ten kupujeme ve zvláštních případech a událostech. Takže ho taky nejím denně, že:) Po cvičení někdy večeřím a někdy ne. Podle toho jestli mám hlad nebo nemám. Vím, že doporučují něco po cvičení sníst, ale z nutnosti si nedávám. Ale když hlad mám a pokud je doma maso, tak se zeleninou. Bílý jogurt. Kdo mě sleduje na instagramu nebo facebooku a nebo mě zná osobně, tak ví, že já vážně nejsem typ člověka, který by vydržel hladovět a nebo si nedopřál něco dobrého:)

Čím hřeším a co jím na oslavách?
Moc jsem si neoblíbila proteinové tyčinky. Zdají se mi docela umělé, o ceně ani nemluvím. Ale najdou se výjimky třeba proteinová tyčinka Mars. Strašně mi chutnají tyčinky od Mixit. Nyní mám objednaných dost pochutin od značky MyProtein, tak jsem na ně zvědavá. Ale ve všech pochutinách je zase ve většině případů strašně cukru, takže je to dobré na cesty nebo při sportu do kapsy. Když jsou oslavy, na které jsem pozvaná, tak se snažím ten den si jít pořádně zasportovat, aby si mohla dát, třeba klasickou buchtu nebo jeden chlebíček. Tvrdý alkohol nepiji. Piji šampus na oslavách a nebo bílé víno (nyní mám nejraději suché). Moc toho nevypiji, protože mi nyní strašně "leze alkohol do hlavy", takže tak jednu dvě sklenky. Když si chci dát doma skleničku nebo připravuji jídlo na oslavu. Tak si pro sebe udělám pomazánku z tvarohového základu a k tomu buď celozrné krekry, celozrné pečivo, zeleninové proužky apod. Co se týká brambůrků a chipsů k vínu, tak mám ráda proteinové chipsy a v DM drogerii si kupuji Vegee chipsy od značky Organique.

Co cvičíš?
Sport mě musí bavit, pokud mě určitý typ sportu nebaví, tak to nedělám. Musí se mi hodit i časově do mého dne. Chodím běhat, jezdím na kole a koloběžce (teď v zimě nejezdím), chodím na kolektivní cvičení (pump fx, deepwork, bodyaction, piloxing, walking, trx apod.), cvičím doma (většinou cviky s nakládací činkou pumpem, činkami, kettlebell, posilování se závažím na ruce a nohy apod.), ve sklepě v baráku máme malou posilovničku, tak tam chodím na orbitrek, když je venku velká zima nebo se mi nechce jít běhat ven. Snažím se co nejvíce chodit pěšky. Dříve jsem si hodně vozila zadek v autě a chodila jsem velmi málo.

Co kůže, neplandá?
V mnoha skupinách, které sleduji se objevují hodně i příběhy, že lidé drží diety a necvičí, že je to nebaví nebo že se jim nechce (tento názor úplně nesnáším), ale pak je vidět spadlá kůže. Já osobně na sobě nijak nepozoruji, že bych měla spadlou kůži, spíš ještě tam z ní vyčnívá špek, než aby plandala. (můžete sami posoudit z fotek). Co jediné, tak to jsou prsa, ty se hooodně zmenšily a ty pevné bohužel nejsou. Ale s tím jsem počítala, co se dá dělat, něco za něco. ´

Další cíle?
Co se týká váhy, chtěla bych se dostat na váhu 69 kg, vytvarovat a posílit tělo. Co se týká sportovních cílů, chtěla bych 5 km stáhnout pod 30 minut a možná i 25 minut. Dále si odběhnout závody delší než 5 km, takže další cíl je 10 km a když hoodně začnu makat, tak si začíná můj mozek pohrávat s myšlenkou o půlmaratonu na podzim. Dále bych chtěla vyzkoušet závod Predátor, Sparťan apod.

 Dále bych chtěla začít ještě více motivovat další lidi k lepšímu životu - k lepšímu já.

 

 

Fotka v růžových šatech z roku 2016 je moji noční můrou a velký varováním, abych zase nestloustla.
Tuto fotku třetí, jsem vložila, protože slýchám: "Ty máš teď ručičky, jak párátka" :) To je vtipné, zatím si vážně nepřipadám, že takhle vypadají párátka, ale oproti dřívějšku je to vážně rozdíl :D