Gladiátor Milovice aneb Hradecký byl prd

Gladiátora v Milovicích jsem ani nechtěla běžet nebo spíše jsem nepočítala, že bych ho běžela, ale naskytla se možnost se ho účastnit, tak jsem neváhala a šla do toho. Bahno jsem si vůbec nepřipouštěla, ale bála jsem se případného ohně nebo zase vysokých překážek. Již dva dny předem jsem byla docela nervózní, ale nadšeně jsem se těšila protože jsem běžela s kamarádem. Když jsme dorazili na místo a viděla jsem tolik bahna a překážku chození po cívce, moc do smíchu mi nebylo. Po vyběhnutí jsem a začátečních handicapech na ručkovacích překážkách jsem mířila k cívkám, které zas tak špatné nebyly, ale bála jsem se, takže jsem opatrně každou překážku zdolávala. První voda a já tam zahučela samozřejmě skoro celá, až komáři všudy přítomní odletěli ... Ano, bahno byl pro mě oříšek a tvrdá zkušenost. Nebyla bych to já, kdyby se nemuseli pro mě vracet, když jsem se zasekla v bahně s nohou a nemohla jsem se hnout. Nemluvím o kalhotech, které jsem měla skoro u kolen včetně kalhotek. Takže další běh k překážkám byl s držením kalhot, abych neudělala úplný striptýz (na který ovšem také došlo, ale až po závodě při sprchování). Na některých překážkách jako bahno, ručkování či cívky mi daly zabrat. Ale některé překážky, které jsem zdolala s překvapením docela v pohodě třeba kvádry, či lezení na naskládané pražce a také jsem konečně za hod koulí nedělala handicap :D

 

Po doběhnutí na nelichotivém 720. místě z 1000 jsem se těšila, že se umyji. Bohužel sprchy nefungovaly a tak mi nezbývalo jít před dosti lidmi do naha a vlést pod čurek z cisterny. V tu chvíli mi to asi už bylo jedno, protože jsem chtěla ukořistit alespoň trošku vody a z toho nejhoršího se umýt. Měla jsem bláto snad úplně všude.

 

Hlavní je si Gladiátora užít a ve zdraví zdolat. To se povedlo i mě, která netrénuji nijak. Byl to zatím nejlepší z mých závodů, které jsem běžela. Protože jde o to s kým běžíte a jak si to užijete všichni. Nějak mě už nebaví běhat samotnou. Takže nyní přemýšlím na Gladiátorem v Holicích a i nočním závodě, tak uvidíme.

 

 

 

 

13 měsíců a 31 kg dole

Je to přesně rok a měsíc kdy jsem se rozhodla konečně ze sebou něco začít dělat a makat na sobě. Myslím, že se toto rozhodnutí vyplatilo a otevřelo mě mnoho dalších příležitostí.

 

Před rokem bych si ještě netroufla jít běhat, běžet jakýkoli závod, vzít si kraťasy a nebo začít hledat nového partnera. Stále více slyším ty nejíš. Za ten rok jím právě více než před tím a stále jde váha dolů, nebojím se nyní vzít si na akci ze stánku nudle s gyrosem, kremroli, zmrzlinu nebo třeba smažák či sušenku. Neříkám, že toto dělám denně nebo několikrát za den jako dříve, ale občas prostě si dám. Jím i normální jídlo v jídelně, akorát více přemýšlím a vždy volím z možných alternativ tu nejméně hroznou. Je pravda, že stále se snažím sportovat a sport mě začal bavit, neberu ho již jako povinnost, ale jako zábavu. Zařazovat jídla na která jsem byla dříve zvyklá jsem začala i z důvodu,  že jsem se začala bát prudkého jojo efektu. A hlavně mě ani nebaví úplně striktně dodržovat stravu. Začala jsem se pomalu a jistě stávat otrokem zdravého životního stylu. Začala jsem se bát chodit do restaurací nebo na akce, kde se předpokládalo, že si dáme něco ze stánku rychlého občerstvení. Začalo mě štvát vybočovat z davu s krabičkami nebo větou "ne já nechci, nemám chuť nebo nemůžu". Myslím si, že když se prostě zahřeší s rozumem a do toho člověk sportuje, tak to zas takový problém není. Úplně mě štvou příspěvky uživatelů na facebooku typu "prý se po ovesných vločkách přibírá" nebo "můžu tyto sušenky či chleba". Bože. Ano když sním toho kupu a nebudu se hýbat, tak zřejmě přiberu. Ale když si uvařím ovesnou kaši jednou za čas. Tak asi hned ze mě tlouštík nebude.

 

Stále poslouchám otázky "jak jsi dokázala zhubnout". Je těžké radit lidem, protože každý je jiný. Na mě zafungovala změna jídelníčku, sport a trochu zapojení mozku. Nechtěla jsem se řadit do nějaké skupinky lidí jako je vegan, vegetarián, bez cukru, bez lepku apod. Beru si ze všeho něco. Cukr stále se snažím omezovat, pečivo jíst občas. Ale třeba maso to mám velmi ráda, tím zase neříkám, že ho jím každý den. Piju kravské mléko, ale také i sojové. Snažím se nejíst pouze ze zvyku, ale doopravdy to na co mám chuť a když mám hlad. Tím zase neříkám, že bych hladověla. Ale když jdu do kavárny, nedám si automaticky kafe či zákusek když nemám chuť. Ale třeba jen vodu, čaj. Ale pokud chuť mám a vím, že ten den půjdu sportovat, nemám problém si dát zákusek. Docela často si doma peču. Je to z důvodu, že mám ráda sladké. Pokud bych si neupekla zdravější verzi sladkého či slaného, tak bych s největší pravděpodobností snědla třeba sušenku s mnohem větším množstvím cukru. Hlavní výhoda je i ta, že pokud si upeču, vím co do těsta jsem použila.

 

Za 13 měsíců jsem se dostala z váhy 103,5 kg na váhu 72,5 kg. Můj cíle je zhubnout ještě cca 7,5 - 12,5 kg. Ale nevím, zdali tento cíl je ještě natolik reálný. Uvidíme, jak to dále půjde. Ale hlavní cíl je zpevnit postavu.

 

 

NN Night Run Hradec Králové

Série zážitkových nočních běhů Night Run je unikátní projekt, jehož cílem je dostat do povědomí informace o rakovině prsu a její prevenci. Loni účastníci tohoto závodu vyběhali 205 000 Kč a doufejme, že tento rok se tato částka ještě o mnoho zvýší. Druhou zastávkou po Ostravském závodu byl závod v Hradci Králové.

 

Na závod do Hradce Králové jsem se strašně těšila, protože tento závod byl naším prvním společným závodem s přítelem. Já běžela trasu 5 km a přítel 10 km. Počasí bylo úplně úžasné. Byla jsem jsem mile překvapena zázemím závodu, které bylo oproti WiterRun na úplně jiné úrovni. Občerstvení, úschovny, registrace vše bylo přehledné a dokonce i fotokoutek. Pro malé i velké bylo dost zábavných stánků a kdo potřeboval doplnit výbavu čelenek, kompresních podkolenek i dalších drobností, tak si zaručeně vybral. Startovní balíček byl poměrně plný, ale tolik smíchu když mužská část naší závodní výpravy zjistila, že v balíčku je od Borotalco pudr, byl k nezaplacení. Tolik smíchu a zábavy, kterou vyčaroval tento pudr a následně voda od Mattoni, se kterou se po závodě strhla mezi mužskou části vodní bitva, byl dokonalý. Jak se mi na obrázku zas tak nelíbilo tričko, ve kterém se letošní ročník běží (protože nemělo růžovou barvu), tak jsem po nasazení byla moc nadšená a barva se mi strašně zalíbila.

 

Můj cíl byl stanovený dostat se pod 30 minut na 5 km. No to sice zas tak úplně nevyšlo, ale i proto, že jsem byla dost překvapená ze schodů a ty mě už úplně na konci odrovnaly :) Po stopnutí času a vzdálenosti na hodinkách jsem byla překvapená, že trasa 5 km závodu byla dlouhá 5,4 km, takže kdyby to bylo vážně "jen" 5 km, tak s mým realtime 0:30:17:4 bych neměla problém se pod 30 minut dostat. Celkově 169 místo z 599 účastníků nebylo vůbec špatné oproti minulým závodům, a stále mám co zlepšovat. Dokonce jsem se dostala i na bednu v kategorii blogrun, ale moc mě toto umístění netěšilo protože jsem byla v této kategorii sama, takže doufám, že na dalších závodech se to změní. Hlavně nejsem zvyklá stát před lidmi, takže jít si bednu stoupnout, bylo docela pro mě utrpení :) Hold nejsem exibicionistka. Tím, že jsem přiběhla do cíle docela brzy, tak jsem měla možnost sledovat i doběhy dalších účastníků a musím říci, že některým patří velká poklona. Jednou velkou výhodou tohoto závodu je, že velká část lidí nezávodí, ale prostě chtějí si užít tento závod a třeba i sobě nebo okolí ukázat, že je jedno jestli vážíte málo nebo hodně, jestli běžíte sami nebo si na pomoc vezmete s sebou i psíka. Hlavní je ta obrovská radost a to, že člověk překoná sám sebe a to je přeci nejdůležitější. Užít si závod plný smíchu, lásky a zábavy. Takže kdo se stále bojí nebo se nemůže rozhodnout, zdali závod zvládne či nikoli, tak neváhejte a přihlaste se. Ukažte sobě i ostatním, že se nebojíte a jdete si užít krásné odpoledne a večer.