Gladiátor Holice

Po Amazonu jsem říkala, že už nikde neběžím... No moc dlouho mě to netrvalo a za cca 14 dní jsem zase běžela překážkový závod pro změnu Gladiátora v Holicích. Docela jsem se tohoto závodu bála, protože každý mě varoval, abych si pořádně utáhla boty. I když jsem dbala rad, tak jsem stejně z bahna jednu botu lovila. Závod se mi běžel suprově, protože velká část se běžela ve stínu lesa a bahno se střídalo s vodou, takže jsem se vždy umyla. A hlavně jsme běželi ještě s kamarádem, takže jsme si na překážkách snažili pomoci, takže to bylo také velký plus. Gladiátor v Holicích se mi zdál lehčí než v Milovících. I když v Holicích byl kopcovitější terén bych řekla, ale zase stín. V Milovích jsme běželi na motokrosové dráze, kde pralo sluníčko. Navíc v Holicích jsem na některých byť i napřekonaných překážkách cítila posun, že ještě chvíli a více tréninku, tak možná i další překážky zdolám bez handicapu.

 

Před takovými závody jsem měla dlouho dilema, co si vlastně obléci na sebe. Po Gladiátoru v Milovicích, kde mi málem kalhoty i se spodním prádlem spadlo, jsem sehnala v Lidlu za 130 Kč kraťasy s uplými kraťasami a vázáním na provázek a ty si nemohu vynachválit. Štěstí, že jsem si je vzala rovnou dvakrát.

Amazon Race Hradec Králové aneb kam se hrabe Gladiátor?

Z tohoto závodu jsem měla od začátku pocit, že to bude pohodička, každý kdo ho běžel v loňském roce mi tvrdil, že jsou to vyhozené peníze, když jsem zvládla Gladiátora,  jak je tento závod lehký, ale já jsem si říkala, že pro mě jako začátečníka lehčí závod neuškodí.

 

Po příjezdu na letiště v Hradci Králové jsem začínala mít pocit, že mi neříkali pravdu a nebo jsem fakt taková "sračka", ale moc lehce překážky nevypadaly. Už od startu první vlny bylo nešťastné, že cesta na parkoviště vedla přes dráhu, kde závodníci běželi. Netušila jsem, že to nebude jediná nebezpečná věc na trati. Seskok z kontejneru do pytle a před ním betonová zátarasa opatřena pouze pneumatikou, se mi zdála velmi nebezpečná a modlila jsem se, aby skočila dobře a ne hlavou přímo do zarážky. Dále handicap angličáky dělat na asfaltu, kde byly kusy skla, to mi také přišlo velmi špatné, stačilo to zamést. Překážka sestup po laně do pěny, pro mě který neumí šplhat a nejen pro mě, byl docela oříšek. Protože jsme nikdo netušil jaká je pod námi hloubka. K mému štěstí na holčinu přede mnou v pěně spadla nějaká zátarasa (nejspíše část kovového plotu), takže ji organizátor šel do pěny pomoci a při tom pomohl mě při sestupu dolu, jinak bych tam seděla snad ještě dnes. Nejtěžší překážka byla pro mě naštěstí skoro na konci. Kde jsem si sáhla na dno mých fyzických ale spíše psychických sil. Bylo to takové áčko na které se lezlo nejdříve po popruhách a dolu po řetězech, bohužel jsem se zasekla uprostřed, jednu nohu na řetězech a druhou na popruhách a nevěděla jsem jak dál, protože se mi rozklepaly nohy. I když z výšek strach nemám, tak když jsem viděla asfalt a skoro žádné pytle, kdybych padala, tak jsem se tak bála, že jsem tam tak pět minut seděla na vrcholu a pak nějak slezla dolu. Celá rozklepaná jsem se snažila doběhnout do cíle. To už jsem potkávala lidi, kteří byly zranění. Odposlechla jsem rozhovor hlídače překážky, který volal a prosil, aby mu přinesli láhev s  vodou na překážku, že ji rozdal závodníkům a že nemá již ani pro sebe ani pro závodníky. Bylo moc hezké gesto hlídačů překážek, že dávali pít lidem, protože i když se to nezdálo, tak trasa byla náročnější a velké teplo. Na poslední překážce naštěstí byla naše závodní výprava, takže mi na zdolávání stěny pomohli, ale neměla jsem už skoro žádné síly, takže to měli se mnou hodně těžké. Byla jsem tak strašně ráda, že jsem doběhla do cíle živá a zdravá, že jsem měla pocit, že se rozbrečím, protože jsem byla stále dost vyklepaná z překážky na které jsem se zasekla.

 

Prohlašovala jsem, že už nikdy nikam neběžím. No samozřejmě jsem již zase běžela. Z jedné překážky jsem si odvezla dokonce krásný žlutý melír, který mi nešel asi 14 dní z vlasů vymýt ani vystříbřujícím šamponem. Takže jsem chodila se žluto zelenými vlasy jako vodník. Zdali se příští rok na tento závod znovu přihlásím, to zatím vůbec netuším. Uvidíme. Ale pořadatelé by měli zapracovat na bezpečnosti více.

 

 

T-Mobile Olympijský běh Kostelec nad Orlicí

Původně jsem tento běh měla běžet v Praze. Ale po registraci jsem zjistila, že tento běh se běží ve všední den a nějako se mi až do Prahy jezdit nechtělo a tak jsem si vybrala závod v Kostelci nad Orlicí. Byl to takový "rodinný" běh, kde nikdo nic neřešil, pouze 120 závodníků. Trať vedla jak po asfaltu, tak i po lesních cestách a měřila 5,7 km. Po doběhu jsme si na místním koupališti lehli na trávu a pozorovali vyhlašování, což bylo super, lidé neodcházeli hned po doběhnutí, ale počkali až na konec závodu. Startovní balíček laděný do růžových barev se mi jako milovnici růžové strašně líbil, ale mužská část naší výpravy nadšená nebyla. Myslím, že tento závod také splnil mé očekávání a příští rok se těším znovu na tento závod, ale ještě popřemýšlím o výběru místa závodu.

 

 

Český běh žen Ostrava

O tomto běhu jsem nejdříve uvažovala, že poběžím, ale nechtělo se mi samotné a navíc zrovna v tu dobu jsem měla před státnicemi, takže se mi termín 26.5.2018 moc nehodil. Pak jsem náhodou zkusila štěstí v soutěži s Dermacol a vyhrála jsem startovné a balíček dalších cen. Když jsem do Ostravy jela, bohužel sama, tak se mi moc nechtělo. Samotná běžet závod je nic moc.

Když jsem dorazila do stánku Dermacol pro vyzvednutí výhry, byla jsem překvapená jaká taška plná věcí na mě čekala. Dále jsem si šla vyzvednou registraci do trojhalí a pak zpět do obchodního centra pro tričko. Toto bylo docela dost nepraktické mít startovní balíčky na jedné straně závodu a vyzvedávání triček ve třetím patře obchodního centra. Trička bohužel byla i v menších velikostech a ne na všechny se dostala správná velikost, kterou udali při registraci. Již od rána bylo krásné slunečné a velmi teplé počasí. Doprovodný program a moderátor Jakub Kohák byly TOP. Velmi mě potěšila možnost měření svalů a tuků. Samotný závod byl pro mě docela obtížný i když to bylo jen 5 km, ale běželo se celou dobu po asfaltovém povrchu, občas kostky. Závod se startoval v pravé poledne a trasa vedla celou dobu převážně po sluníčku.

Bylo krásné pozorovat odhodlanost slečen či dam nejlepším věku, jak s radostí zdolávají jakoukoli trať. Na tomto závodu byla vidět ta pravá radost z doběhu do cíle. Velký obdiv měla u mě slečna s kilogramy navíc, která se nestyděla a postavila se na start a nevadilo jí, že doběhla do cíle. Bylo krásné pozorovat to nadšení. Těším se na další ročník tohoto běhu a doufám, že se ke mě připojí nějaká slečna či paní, abych neběžela sama. Tento závod stojí za to.

 

Gladiátor Milovice aneb Hradecký byl prd

Gladiátora v Milovicích jsem ani nechtěla běžet nebo spíše jsem nepočítala, že bych ho běžela, ale naskytla se možnost se ho účastnit, tak jsem neváhala a šla do toho. Bahno jsem si vůbec nepřipouštěla, ale bála jsem se případného ohně nebo zase vysokých překážek. Již dva dny předem jsem byla docela nervózní, ale nadšeně jsem se těšila protože jsem běžela s kamarádem. Když jsme dorazili na místo a viděla jsem tolik bahna a překážku chození po cívce, moc do smíchu mi nebylo. Po vyběhnutí jsem a začátečních handicapech na ručkovacích překážkách jsem mířila k cívkám, které zas tak špatné nebyly, ale bála jsem se, takže jsem opatrně každou překážku zdolávala. První voda a já tam zahučela samozřejmě skoro celá, až komáři všudy přítomní odletěli ... Ano, bahno byl pro mě oříšek a tvrdá zkušenost. Nebyla bych to já, kdyby se nemuseli pro mě vracet, když jsem se zasekla v bahně s nohou a nemohla jsem se hnout. Nemluvím o kalhotech, které jsem měla skoro u kolen včetně kalhotek. Takže další běh k překážkám byl s držením kalhot, abych neudělala úplný striptýz (na který ovšem také došlo, ale až po závodě při sprchování). Na některých překážkách jako bahno, ručkování či cívky mi daly zabrat. Ale některé překážky, které jsem zdolala s překvapením docela v pohodě třeba kvádry, či lezení na naskládané pražce a také jsem konečně za hod koulí nedělala handicap :D

 

Po doběhnutí na nelichotivém 720. místě z 1000 jsem se těšila, že se umyji. Bohužel sprchy nefungovaly a tak mi nezbývalo jít před dosti lidmi do naha a vlést pod čurek z cisterny. V tu chvíli mi to asi už bylo jedno, protože jsem chtěla ukořistit alespoň trošku vody a z toho nejhoršího se umýt. Měla jsem bláto snad úplně všude.

 

Hlavní je si Gladiátora užít a ve zdraví zdolat. To se povedlo i mě, která netrénuji nijak. Byl to zatím nejlepší z mých závodů, které jsem běžela. Protože jde o to s kým běžíte a jak si to užijete všichni. Nějak mě už nebaví běhat samotnou. Takže nyní přemýšlím na Gladiátorem v Holicích a i nočním závodě, tak uvidíme.

 

 

 

 

13 měsíců a 31 kg dole

Je to přesně rok a měsíc kdy jsem se rozhodla konečně ze sebou něco začít dělat a makat na sobě. Myslím, že se toto rozhodnutí vyplatilo a otevřelo mě mnoho dalších příležitostí.

 

Před rokem bych si ještě netroufla jít běhat, běžet jakýkoli závod, vzít si kraťasy a nebo začít hledat nového partnera. Stále více slyším ty nejíš. Za ten rok jím právě více než před tím a stále jde váha dolů, nebojím se nyní vzít si na akci ze stánku nudle s gyrosem, kremroli, zmrzlinu nebo třeba smažák či sušenku. Neříkám, že toto dělám denně nebo několikrát za den jako dříve, ale občas prostě si dám. Jím i normální jídlo v jídelně, akorát více přemýšlím a vždy volím z možných alternativ tu nejméně hroznou. Je pravda, že stále se snažím sportovat a sport mě začal bavit, neberu ho již jako povinnost, ale jako zábavu. Zařazovat jídla na která jsem byla dříve zvyklá jsem začala i z důvodu,  že jsem se začala bát prudkého jojo efektu. A hlavně mě ani nebaví úplně striktně dodržovat stravu. Začala jsem se pomalu a jistě stávat otrokem zdravého životního stylu. Začala jsem se bát chodit do restaurací nebo na akce, kde se předpokládalo, že si dáme něco ze stánku rychlého občerstvení. Začalo mě štvát vybočovat z davu s krabičkami nebo větou "ne já nechci, nemám chuť nebo nemůžu". Myslím si, že když se prostě zahřeší s rozumem a do toho člověk sportuje, tak to zas takový problém není. Úplně mě štvou příspěvky uživatelů na facebooku typu "prý se po ovesných vločkách přibírá" nebo "můžu tyto sušenky či chleba". Bože. Ano když sním toho kupu a nebudu se hýbat, tak zřejmě přiberu. Ale když si uvařím ovesnou kaši jednou za čas. Tak asi hned ze mě tlouštík nebude.

 

Stále poslouchám otázky "jak jsi dokázala zhubnout". Je těžké radit lidem, protože každý je jiný. Na mě zafungovala změna jídelníčku, sport a trochu zapojení mozku. Nechtěla jsem se řadit do nějaké skupinky lidí jako je vegan, vegetarián, bez cukru, bez lepku apod. Beru si ze všeho něco. Cukr stále se snažím omezovat, pečivo jíst občas. Ale třeba maso to mám velmi ráda, tím zase neříkám, že ho jím každý den. Piju kravské mléko, ale také i sojové. Snažím se nejíst pouze ze zvyku, ale doopravdy to na co mám chuť a když mám hlad. Tím zase neříkám, že bych hladověla. Ale když jdu do kavárny, nedám si automaticky kafe či zákusek když nemám chuť. Ale třeba jen vodu, čaj. Ale pokud chuť mám a vím, že ten den půjdu sportovat, nemám problém si dát zákusek. Docela často si doma peču. Je to z důvodu, že mám ráda sladké. Pokud bych si neupekla zdravější verzi sladkého či slaného, tak bych s největší pravděpodobností snědla třeba sušenku s mnohem větším množstvím cukru. Hlavní výhoda je i ta, že pokud si upeču, vím co do těsta jsem použila.

 

Za 13 měsíců jsem se dostala z váhy 103,5 kg na váhu 72,5 kg. Můj cíle je zhubnout ještě cca 7,5 - 12,5 kg. Ale nevím, zdali tento cíl je ještě natolik reálný. Uvidíme, jak to dále půjde. Ale hlavní cíl je zpevnit postavu.

 

 

NN Night Run Hradec Králové

Série zážitkových nočních běhů Night Run je unikátní projekt, jehož cílem je dostat do povědomí informace o rakovině prsu a její prevenci. Loni účastníci tohoto závodu vyběhali 205 000 Kč a doufejme, že tento rok se tato částka ještě o mnoho zvýší. Druhou zastávkou po Ostravském závodu byl závod v Hradci Králové.

 

Na závod do Hradce Králové jsem se strašně těšila, protože tento závod byl naším prvním společným závodem s přítelem. Já běžela trasu 5 km a přítel 10 km. Počasí bylo úplně úžasné. Byla jsem jsem mile překvapena zázemím závodu, které bylo oproti WiterRun na úplně jiné úrovni. Občerstvení, úschovny, registrace vše bylo přehledné a dokonce i fotokoutek. Pro malé i velké bylo dost zábavných stánků a kdo potřeboval doplnit výbavu čelenek, kompresních podkolenek i dalších drobností, tak si zaručeně vybral. Startovní balíček byl poměrně plný, ale tolik smíchu když mužská část naší závodní výpravy zjistila, že v balíčku je od Borotalco pudr, byl k nezaplacení. Tolik smíchu a zábavy, kterou vyčaroval tento pudr a následně voda od Mattoni, se kterou se po závodě strhla mezi mužskou části vodní bitva, byl dokonalý. Jak se mi na obrázku zas tak nelíbilo tričko, ve kterém se letošní ročník běží (protože nemělo růžovou barvu), tak jsem po nasazení byla moc nadšená a barva se mi strašně zalíbila.

 

Můj cíl byl stanovený dostat se pod 30 minut na 5 km. No to sice zas tak úplně nevyšlo, ale i proto, že jsem byla dost překvapená ze schodů a ty mě už úplně na konci odrovnaly :) Po stopnutí času a vzdálenosti na hodinkách jsem byla překvapená, že trasa 5 km závodu byla dlouhá 5,4 km, takže kdyby to bylo vážně "jen" 5 km, tak s mým realtime 0:30:17:4 bych neměla problém se pod 30 minut dostat. Celkově 169 místo z 599 účastníků nebylo vůbec špatné oproti minulým závodům, a stále mám co zlepšovat. Dokonce jsem se dostala i na bednu v kategorii blogrun, ale moc mě toto umístění netěšilo protože jsem byla v této kategorii sama, takže doufám, že na dalších závodech se to změní. Hlavně nejsem zvyklá stát před lidmi, takže jít si bednu stoupnout, bylo docela pro mě utrpení :) Hold nejsem exibicionistka. Tím, že jsem přiběhla do cíle docela brzy, tak jsem měla možnost sledovat i doběhy dalších účastníků a musím říci, že některým patří velká poklona. Jednou velkou výhodou tohoto závodu je, že velká část lidí nezávodí, ale prostě chtějí si užít tento závod a třeba i sobě nebo okolí ukázat, že je jedno jestli vážíte málo nebo hodně, jestli běžíte sami nebo si na pomoc vezmete s sebou i psíka. Hlavní je ta obrovská radost a to, že člověk překoná sám sebe a to je přeci nejdůležitější. Užít si závod plný smíchu, lásky a zábavy. Takže kdo se stále bojí nebo se nemůže rozhodnout, zdali závod zvládne či nikoli, tak neváhejte a přihlaste se. Ukažte sobě i ostatním, že se nebojíte a jdete si užít krásné odpoledne a večer.

 

 

Gladiátor aneb láska nejen k němu

Gladiátor, závod o kterém jsem vždy snila, že ho jednou zkusím. Strašně obávaný závod, který jsem si říkala, že nemám šanci zvládnout. Když jsem na facebooku viděla závod v Hradci Králové 4+ km a 20+ překážek, říkala jsem si to bych mohla zvládnout a navíc kategorie FUN, kde nemusíte všechny překážky překonat. Dlouho jsem váhala a pak když jsem se registrovala, tak si říkám, když už tak už, žádná FUN kategorie, ale půjdu do toho naostro. Nikdo mi moc nevěřil, naši rýpali, že bych měla trénovat apod.

Nadešel den "D" neboli "neděle velikonoční" a také "den mého prvního Gladiátora". Když jsme jeli do Hradce Králové byla strašná zima, foukal silný studený vítr a bylo okolo snad 6 stupňů. Když jsem přišla na místo závodu, začaly na mě jít mdloby, když jsem viděla co mě čeká. Nervy byly obrovské. Navíc takový divný pocit stát na startu sama a čekat, naštěstí jsem se dala do řeči s holčinou za mnou, která na startu byla také sama. Po startu už nic nevnímáte, jestli je zima, teplo nebo prší.. Vnímala jsem jen to, že to musím dát. Nejtěžší pro mě bylo něco přelézat jako kontejner, kde jsem se zasekla a nemohla jsem prostě se trefit nohou na žebřík (taťka mi pak po závodě říkal, že když mě viděl, tak se o mě dost bál) a poté vysoké stěny, kde jsem měla velké štěstí, že vždy na nich jsem potkala alespoň dva muže, kteří mi pomohli. Jinak vlastně celý závod byl super a nevím čeho jsem se bála. To, že neumím ručkovat? No tak jsem si dala kolečko navíc nebo ráčky u kterých, když jsem viděla, že se někteří plazí docela pomalu a já šnek je předjíždím, tak mě stouplo trošku sebevědomí .. A ten pocit v cíli, že jsem to zvládla - nepopsatelný. O modřinách a podlitinách raději nemluvím, byla jsem jak kdyby mě někdo zmlátil, ale to k tomu patří.

Je zajímavé, že jedna zveřejněná fotka na správném místě z Gladiátora, mi do života přivedla, dalšího úžasného nadšence jako já. Se kterým poběžím další závody jako NN night run, Gladiátora v Milovicích, Amazon race apod. Takže i když vypadáte jako čuně, tak to někdy není na škodu :)

 

 

 

Cheat day - NIKDY!!!

Velmi často na facebooku vidím fotky nebo komentáře ohledně Cheat dne. Kde jednou za čas se prostě jeden den "sprasíte". Takže na fotkách cheat dne bývají hranolky, chipsy, pizza, sladkosti apod. Jednou jsem pod fotku cheat dne napsala komentář, že raději si dopřávám po malých částech to "prasení" než abych najednou v jeden den vše snědla. A radši si po kávě s dortem pak půjdu zaběhat a bez výčitek než prasit najednou. Docela jsem si tehdy tímto komentářem naběhla. Snesla se na mě vlna kritiky. Včera k nám přijela návštěva a můj den vypadal asi takto:

 

"Ráno klasická ovesná kaše i když jsem si ji nazdobila jahodami a bonbonem MonCheri. K obědu jsem se taky ještě držela ,kuřecí steak na liškách a rýže, kulajdu ta nebyla mléčná a velký kusy hub, no to by ještě byl docela normální den u mě. Pak následovala káva v kavárně, to už jsem si říkala mám si ten zákusek dát, ale dala jsem. Protože malinový vypadal luxusně s tou porcí malin. Bráchova přítelkyně na mě koukala jestli jsem nespadla z višně, že si zákusek tak vychutnávám a komentuji jeho lahodnou chuť asi tři minuty. A večer doma dělal taťka k večeři domácí hranolky, kterým jsem několikrát odolala a říkám si teď si je dám, když už prasím, tak prostě cheat day si udělám a dám si je i s tatarkou. Kdybych to byla tušila, tak bych si ten plný talíř ráda odpustila a ochutnala jenom jednu dvě hranolky. Jsem je snědla,  najednou mi bylo hodně těžko od žaludku, říkám jdu na orbitrek to vyhoním... 11,5 km hodina pryč, mě čím dal větší těžko.. Jsem lehla do postele, že půjdu spát, že to třeba zaspím. Funěla jsem já čuník na porážce na posteli a v hlavě mě šla myšlenka už nikdy více. To radši v malé míře a častěji."

 

Osobně si myslím, že držet určitou stravu - nemusí to být vyloženě dieta. A pak najednou se "sprasit" ve velkém, je mnohem horší pro žaludek, než si občas dopřát nárazově úplné hnusárny. 

 

Suma sumárum. Dokud si budu váhu držet nyní jak je. Že nepůjde nahoru. Tak si prostě občas ten zákusek a kávu dám, když půjdu do kavárny kvůli určité příležitosti. Ale na dlouhou dobu si rozmyslím myšlenku, "tak se dneska sprasím, jednou to nevadí". Dnes, den po "prasení" mám horší pocit, vyčitky, je mi těžko stále, pálí mě žáha, bolí mě hlava, prostě hnus. Takže tuto chybu s nárazovým přejídáním, již nikdy. Příště hlavně s rozumem.

 

 

Objednávka MyProtein UK

Docela často jsem si před vánoci objednávala, z různých e-shopů potravinové doplňky, topingy, pochutiny apod. Ale lákaly mě dost slevy a různé akce na stránkách MyProtein. Jsou dvě skupiny lidí, jedna si značku MyProtein chválí, druhá na ni nadává. A proto jsem si chtěla udělat vlastní názor. Na instagramu jsem objevila, že hodně lidí neobjednává z českých stránek, ale z oficiálních anglických stránek. A tak jsem začala zkoumat ceny. A ani se nedivím. Ceny jsou v úplně někde jinde na oficiálních stránkách než na českých. Je to asi dáno i nízkým kurzem libry, který se pohybuje okolo 28,7 Kč za libru. Byla jsem docela v šoku v porovnání 1 kg arašídového másla, které na oficiálním e-shopu vyjde na cca 93 Kč a v ČR 269 Kč (po jejich obvyklé 20 % slevě 215 Kč), ale i tak je rozdíl vělký. Pošta z Anglie je 145 Kč, clo ani daň jsem neplatila. Objednávala jsem v sobotu 24. února a zásilku odesílali v pondělí 29. února v okolo jedné hodiny v noci. Zásilku mi přivezlo PPL 2. března. Takže cca 5 pracovních dní, což je super.

 

Já zrovna měla štěstí na akci a sehnala jsem flavdrops za £2,79, tj. 81 Kč, nyní už mají po 20 % slevě za 4 libry. Chce to hlídat. Dále jsem nakoupila pro představu směs na palačinky £3,19, tj. 93 Kč. Syrup za £3,19, tj. 93 Kč. Impact Whey Protein 250 g za £3,19, tj. 93 Kč.

 

Výrobek	Cena v ČR	Cena v Anglii (29 Kč/1£)
Arašídové máslo 1 kg	269 Kč	174 Kč (£5.99)
Flavdrops	159 Kč	145 Kč (£4.99)
Syrup	179 Kč	131 Kč (£4.49)
Proteinový chléb	149 Kč	115 Kč (£3.99)
Směs na palačinky 200g	189 Kč	145 Kč (£4.99)
Impact Whey Protein	549 Kč	522 Kč (£17.99)

Pozn. Ceny jsou uváděny v plných cenách.

Ceny jsou uváděny v plných cenách. Když něco mají levnější v Anglii, druhý týden v ČR. Ale pořád ceny, když chytnete akci v Anglii, jsou lepší než v ČR. Např. bezešvé legíny stojí nyní v akci v přepočtu 650 Kč, ale v akci u nás vyjdou na 823 Kč. Je třeba hlídat, kdy mají akci v Anglii, mrknout na kurz libry.

Nyní už se bude jenom testovat a testovat. Samozřejmě vše si nenechám pro sebe, ale podělím se. Již nyní mám v košíků další výrobky, pro příští objednávku. Uvažuji o proteinovém chlebu, legínách, cookies, vitamínech, arašídovém másle v prášlu a další.

 

Těžké začátky běhu

Když jsme v tělocviku museli běhat povinně 1,5 km, měla jsem nervy již týden před. Nevím co se stalo, ale loni na jaře jsem vyběhla. Jen tak. Prostě potřebovala jsem pohyb, tak jsem vyběhla. Pamatuji si, že jsem uběhla kilometr a začalo tak strašně pršet, že jsem to vzdala. Po pár dnech jsem zkusila znovu vyběhnout indiánem delší trať cca 5,8 km a indiánem jsem doběhlo-došla za cca 0:51:34 minut. Á pak šli běhy 4,32 km za 0:39:51, 5,17 km za 0:43.06, 5,7 km za 0:48:29 apod.. Toto byly časy loni v dubnu. Strašně jsem obdivovala na instagramu a facebooku fotky ze závodů. V květnu mě známá přemlouvala, abych si v červnu s nimi šla zaběhnout 5 km Olympijský běh do Ústí nad Orlicí. I když mě to hodně lákalo, říkala jsem si, že na to nemám. A tak jsem jenom obdivovala. celé léto jsem neběhala, ani na podzim moc ne, ale v říjnu mě napadla myšlenka zaběhnout si NN Christmas Night Run v Praze. Nejdříve jsem projela loňské výsledky, jestli jsem schopná nebýt poslední. A pak jsem do toho uvrtala ještě tehdy přítele, který vůbec neběhal. Byla jsem nervní. Ale uběhla jsem to za nejlepší svůj čas 0:35:54. Ta atmosféra a nadšení, že nejsem poslední a že to uběhnu, mě nalilo do žil tolik optimismu a nadšení, že jsem začala plánovat další závody a začala běhat častěji. V lednu jsem si odběhla závod v Hradci Králové Winter Run, který mě opět nadchnul. Pořídila jsem si hodinky s GPS, abych mohla běhy si měřit a udělala jsi dlouhý seznam závodů, které bych chtěla absolvovat. Nyní mám nejrychlejší čas na 5 km 0:30:44. Také jsem si dala za cíl zvládnout 5 km pod 30 minut a když to zvládnu, tak bych chtěla pod 28 minut. Další úspěch pro mě je, že dokážu 5 km uběhnout již v kuse a ne jen indiánem. Nikdy jsem nevěřila, že je to o tréningu a vůli. Takže pokud se bojíte vyběhnout nebo také sníte si zaběhnout nějaký závod a bojíte se, určitě to zkuste. Hodně lidí běhá pro zábavu a nekouká na časy. A atmosféra a pocit v cíli je k nezaplacení. Kdo jednou zkusí, vyzkouší podruhé :)