Gladiátor Holice

Po Amazonu jsem říkala, že už nikde neběžím... No moc dlouho mě to netrvalo a za cca 14 dní jsem zase běžela překážkový závod pro změnu Gladiátora v Holicích. Docela jsem se tohoto závodu bála, protože každý mě varoval, abych si pořádně utáhla boty. I když jsem dbala rad, tak jsem stejně z bahna jednu botu lovila. Závod se mi běžel suprově, protože velká část se běžela ve stínu lesa a bahno se střídalo s vodou, takže jsem se vždy umyla. A hlavně jsme běželi ještě s kamarádem, takže jsme si na překážkách snažili pomoci, takže to bylo také velký plus. Gladiátor v Holicích se mi zdál lehčí než v Milovících. I když v Holicích byl kopcovitější terén bych řekla, ale zase stín. V Milovích jsme běželi na motokrosové dráze, kde pralo sluníčko. Navíc v Holicích jsem na některých byť i napřekonaných překážkách cítila posun, že ještě chvíli a více tréninku, tak možná i další překážky zdolám bez handicapu.

 

Před takovými závody jsem měla dlouho dilema, co si vlastně obléci na sebe. Po Gladiátoru v Milovicích, kde mi málem kalhoty i se spodním prádlem spadlo, jsem sehnala v Lidlu za 130 Kč kraťasy s uplými kraťasami a vázáním na provázek a ty si nemohu vynachválit. Štěstí, že jsem si je vzala rovnou dvakrát.

Amazon Race Hradec Králové aneb kam se hrabe Gladiátor?

Z tohoto závodu jsem měla od začátku pocit, že to bude pohodička, každý kdo ho běžel v loňském roce mi tvrdil, že jsou to vyhozené peníze, když jsem zvládla Gladiátora,  jak je tento závod lehký, ale já jsem si říkala, že pro mě jako začátečníka lehčí závod neuškodí.

 

Po příjezdu na letiště v Hradci Králové jsem začínala mít pocit, že mi neříkali pravdu a nebo jsem fakt taková "sračka", ale moc lehce překážky nevypadaly. Už od startu první vlny bylo nešťastné, že cesta na parkoviště vedla přes dráhu, kde závodníci běželi. Netušila jsem, že to nebude jediná nebezpečná věc na trati. Seskok z kontejneru do pytle a před ním betonová zátarasa opatřena pouze pneumatikou, se mi zdála velmi nebezpečná a modlila jsem se, aby skočila dobře a ne hlavou přímo do zarážky. Dále handicap angličáky dělat na asfaltu, kde byly kusy skla, to mi také přišlo velmi špatné, stačilo to zamést. Překážka sestup po laně do pěny, pro mě který neumí šplhat a nejen pro mě, byl docela oříšek. Protože jsme nikdo netušil jaká je pod námi hloubka. K mému štěstí na holčinu přede mnou v pěně spadla nějaká zátarasa (nejspíše část kovového plotu), takže ji organizátor šel do pěny pomoci a při tom pomohl mě při sestupu dolu, jinak bych tam seděla snad ještě dnes. Nejtěžší překážka byla pro mě naštěstí skoro na konci. Kde jsem si sáhla na dno mých fyzických ale spíše psychických sil. Bylo to takové áčko na které se lezlo nejdříve po popruhách a dolu po řetězech, bohužel jsem se zasekla uprostřed, jednu nohu na řetězech a druhou na popruhách a nevěděla jsem jak dál, protože se mi rozklepaly nohy. I když z výšek strach nemám, tak když jsem viděla asfalt a skoro žádné pytle, kdybych padala, tak jsem se tak bála, že jsem tam tak pět minut seděla na vrcholu a pak nějak slezla dolu. Celá rozklepaná jsem se snažila doběhnout do cíle. To už jsem potkávala lidi, kteří byly zranění. Odposlechla jsem rozhovor hlídače překážky, který volal a prosil, aby mu přinesli láhev s  vodou na překážku, že ji rozdal závodníkům a že nemá již ani pro sebe ani pro závodníky. Bylo moc hezké gesto hlídačů překážek, že dávali pít lidem, protože i když se to nezdálo, tak trasa byla náročnější a velké teplo. Na poslední překážce naštěstí byla naše závodní výprava, takže mi na zdolávání stěny pomohli, ale neměla jsem už skoro žádné síly, takže to měli se mnou hodně těžké. Byla jsem tak strašně ráda, že jsem doběhla do cíle živá a zdravá, že jsem měla pocit, že se rozbrečím, protože jsem byla stále dost vyklepaná z překážky na které jsem se zasekla.

 

Prohlašovala jsem, že už nikdy nikam neběžím. No samozřejmě jsem již zase běžela. Z jedné překážky jsem si odvezla dokonce krásný žlutý melír, který mi nešel asi 14 dní z vlasů vymýt ani vystříbřujícím šamponem. Takže jsem chodila se žluto zelenými vlasy jako vodník. Zdali se příští rok na tento závod znovu přihlásím, to zatím vůbec netuším. Uvidíme. Ale pořadatelé by měli zapracovat na bezpečnosti více.

 

 

T-Mobile Olympijský běh Kostelec nad Orlicí

Původně jsem tento běh měla běžet v Praze. Ale po registraci jsem zjistila, že tento běh se běží ve všední den a nějako se mi až do Prahy jezdit nechtělo a tak jsem si vybrala závod v Kostelci nad Orlicí. Byl to takový "rodinný" běh, kde nikdo nic neřešil, pouze 120 závodníků. Trať vedla jak po asfaltu, tak i po lesních cestách a měřila 5,7 km. Po doběhu jsme si na místním koupališti lehli na trávu a pozorovali vyhlašování, což bylo super, lidé neodcházeli hned po doběhnutí, ale počkali až na konec závodu. Startovní balíček laděný do růžových barev se mi jako milovnici růžové strašně líbil, ale mužská část naší výpravy nadšená nebyla. Myslím, že tento závod také splnil mé očekávání a příští rok se těším znovu na tento závod, ale ještě popřemýšlím o výběru místa závodu.

 

 

Český běh žen Ostrava

O tomto běhu jsem nejdříve uvažovala, že poběžím, ale nechtělo se mi samotné a navíc zrovna v tu dobu jsem měla před státnicemi, takže se mi termín 26.5.2018 moc nehodil. Pak jsem náhodou zkusila štěstí v soutěži s Dermacol a vyhrála jsem startovné a balíček dalších cen. Když jsem do Ostravy jela, bohužel sama, tak se mi moc nechtělo. Samotná běžet závod je nic moc.

Když jsem dorazila do stánku Dermacol pro vyzvednutí výhry, byla jsem překvapená jaká taška plná věcí na mě čekala. Dále jsem si šla vyzvednou registraci do trojhalí a pak zpět do obchodního centra pro tričko. Toto bylo docela dost nepraktické mít startovní balíčky na jedné straně závodu a vyzvedávání triček ve třetím patře obchodního centra. Trička bohužel byla i v menších velikostech a ne na všechny se dostala správná velikost, kterou udali při registraci. Již od rána bylo krásné slunečné a velmi teplé počasí. Doprovodný program a moderátor Jakub Kohák byly TOP. Velmi mě potěšila možnost měření svalů a tuků. Samotný závod byl pro mě docela obtížný i když to bylo jen 5 km, ale běželo se celou dobu po asfaltovém povrchu, občas kostky. Závod se startoval v pravé poledne a trasa vedla celou dobu převážně po sluníčku.

Bylo krásné pozorovat odhodlanost slečen či dam nejlepším věku, jak s radostí zdolávají jakoukoli trať. Na tomto závodu byla vidět ta pravá radost z doběhu do cíle. Velký obdiv měla u mě slečna s kilogramy navíc, která se nestyděla a postavila se na start a nevadilo jí, že doběhla do cíle. Bylo krásné pozorovat to nadšení. Těším se na další ročník tohoto běhu a doufám, že se ke mě připojí nějaká slečna či paní, abych neběžela sama. Tento závod stojí za to.

 

Gladiátor Milovice aneb Hradecký byl prd

Gladiátora v Milovicích jsem ani nechtěla běžet nebo spíše jsem nepočítala, že bych ho běžela, ale naskytla se možnost se ho účastnit, tak jsem neváhala a šla do toho. Bahno jsem si vůbec nepřipouštěla, ale bála jsem se případného ohně nebo zase vysokých překážek. Již dva dny předem jsem byla docela nervózní, ale nadšeně jsem se těšila protože jsem běžela s kamarádem. Když jsme dorazili na místo a viděla jsem tolik bahna a překážku chození po cívce, moc do smíchu mi nebylo. Po vyběhnutí jsem a začátečních handicapech na ručkovacích překážkách jsem mířila k cívkám, které zas tak špatné nebyly, ale bála jsem se, takže jsem opatrně každou překážku zdolávala. První voda a já tam zahučela samozřejmě skoro celá, až komáři všudy přítomní odletěli ... Ano, bahno byl pro mě oříšek a tvrdá zkušenost. Nebyla bych to já, kdyby se nemuseli pro mě vracet, když jsem se zasekla v bahně s nohou a nemohla jsem se hnout. Nemluvím o kalhotech, které jsem měla skoro u kolen včetně kalhotek. Takže další běh k překážkám byl s držením kalhot, abych neudělala úplný striptýz (na který ovšem také došlo, ale až po závodě při sprchování). Na některých překážkách jako bahno, ručkování či cívky mi daly zabrat. Ale některé překážky, které jsem zdolala s překvapením docela v pohodě třeba kvádry, či lezení na naskládané pražce a také jsem konečně za hod koulí nedělala handicap :D

 

Po doběhnutí na nelichotivém 720. místě z 1000 jsem se těšila, že se umyji. Bohužel sprchy nefungovaly a tak mi nezbývalo jít před dosti lidmi do naha a vlést pod čurek z cisterny. V tu chvíli mi to asi už bylo jedno, protože jsem chtěla ukořistit alespoň trošku vody a z toho nejhoršího se umýt. Měla jsem bláto snad úplně všude.

 

Hlavní je si Gladiátora užít a ve zdraví zdolat. To se povedlo i mě, která netrénuji nijak. Byl to zatím nejlepší z mých závodů, které jsem běžela. Protože jde o to s kým běžíte a jak si to užijete všichni. Nějak mě už nebaví běhat samotnou. Takže nyní přemýšlím na Gladiátorem v Holicích a i nočním závodě, tak uvidíme.

 

 

 

 

13 měsíců a 31 kg dole

Je to přesně rok a měsíc kdy jsem se rozhodla konečně ze sebou něco začít dělat a makat na sobě. Myslím, že se toto rozhodnutí vyplatilo a otevřelo mě mnoho dalších příležitostí.

 

Před rokem bych si ještě netroufla jít běhat, běžet jakýkoli závod, vzít si kraťasy a nebo začít hledat nového partnera. Stále více slyším ty nejíš. Za ten rok jím právě více než před tím a stále jde váha dolů, nebojím se nyní vzít si na akci ze stánku nudle s gyrosem, kremroli, zmrzlinu nebo třeba smažák či sušenku. Neříkám, že toto dělám denně nebo několikrát za den jako dříve, ale občas prostě si dám. Jím i normální jídlo v jídelně, akorát více přemýšlím a vždy volím z možných alternativ tu nejméně hroznou. Je pravda, že stále se snažím sportovat a sport mě začal bavit, neberu ho již jako povinnost, ale jako zábavu. Zařazovat jídla na která jsem byla dříve zvyklá jsem začala i z důvodu,  že jsem se začala bát prudkého jojo efektu. A hlavně mě ani nebaví úplně striktně dodržovat stravu. Začala jsem se pomalu a jistě stávat otrokem zdravého životního stylu. Začala jsem se bát chodit do restaurací nebo na akce, kde se předpokládalo, že si dáme něco ze stánku rychlého občerstvení. Začalo mě štvát vybočovat z davu s krabičkami nebo větou "ne já nechci, nemám chuť nebo nemůžu". Myslím si, že když se prostě zahřeší s rozumem a do toho člověk sportuje, tak to zas takový problém není. Úplně mě štvou příspěvky uživatelů na facebooku typu "prý se po ovesných vločkách přibírá" nebo "můžu tyto sušenky či chleba". Bože. Ano když sním toho kupu a nebudu se hýbat, tak zřejmě přiberu. Ale když si uvařím ovesnou kaši jednou za čas. Tak asi hned ze mě tlouštík nebude.

 

Stále poslouchám otázky "jak jsi dokázala zhubnout". Je těžké radit lidem, protože každý je jiný. Na mě zafungovala změna jídelníčku, sport a trochu zapojení mozku. Nechtěla jsem se řadit do nějaké skupinky lidí jako je vegan, vegetarián, bez cukru, bez lepku apod. Beru si ze všeho něco. Cukr stále se snažím omezovat, pečivo jíst občas. Ale třeba maso to mám velmi ráda, tím zase neříkám, že ho jím každý den. Piju kravské mléko, ale také i sojové. Snažím se nejíst pouze ze zvyku, ale doopravdy to na co mám chuť a když mám hlad. Tím zase neříkám, že bych hladověla. Ale když jdu do kavárny, nedám si automaticky kafe či zákusek když nemám chuť. Ale třeba jen vodu, čaj. Ale pokud chuť mám a vím, že ten den půjdu sportovat, nemám problém si dát zákusek. Docela často si doma peču. Je to z důvodu, že mám ráda sladké. Pokud bych si neupekla zdravější verzi sladkého či slaného, tak bych s největší pravděpodobností snědla třeba sušenku s mnohem větším množstvím cukru. Hlavní výhoda je i ta, že pokud si upeču, vím co do těsta jsem použila.

 

Za 13 měsíců jsem se dostala z váhy 103,5 kg na váhu 72,5 kg. Můj cíle je zhubnout ještě cca 7,5 - 12,5 kg. Ale nevím, zdali tento cíl je ještě natolik reálný. Uvidíme, jak to dále půjde. Ale hlavní cíl je zpevnit postavu.

 

 

NN Night Run Hradec Králové

Série zážitkových nočních běhů Night Run je unikátní projekt, jehož cílem je dostat do povědomí informace o rakovině prsu a její prevenci. Loni účastníci tohoto závodu vyběhali 205 000 Kč a doufejme, že tento rok se tato částka ještě o mnoho zvýší. Druhou zastávkou po Ostravském závodu byl závod v Hradci Králové.

 

Na závod do Hradce Králové jsem se strašně těšila, protože tento závod byl naším prvním společným závodem s přítelem. Já běžela trasu 5 km a přítel 10 km. Počasí bylo úplně úžasné. Byla jsem jsem mile překvapena zázemím závodu, které bylo oproti WiterRun na úplně jiné úrovni. Občerstvení, úschovny, registrace vše bylo přehledné a dokonce i fotokoutek. Pro malé i velké bylo dost zábavných stánků a kdo potřeboval doplnit výbavu čelenek, kompresních podkolenek i dalších drobností, tak si zaručeně vybral. Startovní balíček byl poměrně plný, ale tolik smíchu když mužská část naší závodní výpravy zjistila, že v balíčku je od Borotalco pudr, byl k nezaplacení. Tolik smíchu a zábavy, kterou vyčaroval tento pudr a následně voda od Mattoni, se kterou se po závodě strhla mezi mužskou části vodní bitva, byl dokonalý. Jak se mi na obrázku zas tak nelíbilo tričko, ve kterém se letošní ročník běží (protože nemělo růžovou barvu), tak jsem po nasazení byla moc nadšená a barva se mi strašně zalíbila.

 

Můj cíl byl stanovený dostat se pod 30 minut na 5 km. No to sice zas tak úplně nevyšlo, ale i proto, že jsem byla dost překvapená ze schodů a ty mě už úplně na konci odrovnaly :) Po stopnutí času a vzdálenosti na hodinkách jsem byla překvapená, že trasa 5 km závodu byla dlouhá 5,4 km, takže kdyby to bylo vážně "jen" 5 km, tak s mým realtime 0:30:17:4 bych neměla problém se pod 30 minut dostat. Celkově 169 místo z 599 účastníků nebylo vůbec špatné oproti minulým závodům, a stále mám co zlepšovat. Dokonce jsem se dostala i na bednu v kategorii blogrun, ale moc mě toto umístění netěšilo protože jsem byla v této kategorii sama, takže doufám, že na dalších závodech se to změní. Hlavně nejsem zvyklá stát před lidmi, takže jít si bednu stoupnout, bylo docela pro mě utrpení :) Hold nejsem exibicionistka. Tím, že jsem přiběhla do cíle docela brzy, tak jsem měla možnost sledovat i doběhy dalších účastníků a musím říci, že některým patří velká poklona. Jednou velkou výhodou tohoto závodu je, že velká část lidí nezávodí, ale prostě chtějí si užít tento závod a třeba i sobě nebo okolí ukázat, že je jedno jestli vážíte málo nebo hodně, jestli běžíte sami nebo si na pomoc vezmete s sebou i psíka. Hlavní je ta obrovská radost a to, že člověk překoná sám sebe a to je přeci nejdůležitější. Užít si závod plný smíchu, lásky a zábavy. Takže kdo se stále bojí nebo se nemůže rozhodnout, zdali závod zvládne či nikoli, tak neváhejte a přihlaste se. Ukažte sobě i ostatním, že se nebojíte a jdete si užít krásné odpoledne a večer.

 

 

Gladiátor aneb láska nejen k němu

Gladiátor, závod o kterém jsem vždy snila, že ho jednou zkusím. Strašně obávaný závod, který jsem si říkala, že nemám šanci zvládnout. Když jsem na facebooku viděla závod v Hradci Králové 4+ km a 20+ překážek, říkala jsem si to bych mohla zvládnout a navíc kategorie FUN, kde nemusíte všechny překážky překonat. Dlouho jsem váhala a pak když jsem se registrovala, tak si říkám, když už tak už, žádná FUN kategorie, ale půjdu do toho naostro. Nikdo mi moc nevěřil, naši rýpali, že bych měla trénovat apod.

Nadešel den "D" neboli "neděle velikonoční" a také "den mého prvního Gladiátora". Když jsme jeli do Hradce Králové byla strašná zima, foukal silný studený vítr a bylo okolo snad 6 stupňů. Když jsem přišla na místo závodu, začaly na mě jít mdloby, když jsem viděla co mě čeká. Nervy byly obrovské. Navíc takový divný pocit stát na startu sama a čekat, naštěstí jsem se dala do řeči s holčinou za mnou, která na startu byla také sama. Po startu už nic nevnímáte, jestli je zima, teplo nebo prší.. Vnímala jsem jen to, že to musím dát. Nejtěžší pro mě bylo něco přelézat jako kontejner, kde jsem se zasekla a nemohla jsem prostě se trefit nohou na žebřík (taťka mi pak po závodě říkal, že když mě viděl, tak se o mě dost bál) a poté vysoké stěny, kde jsem měla velké štěstí, že vždy na nich jsem potkala alespoň dva muže, kteří mi pomohli. Jinak vlastně celý závod byl super a nevím čeho jsem se bála. To, že neumím ručkovat? No tak jsem si dala kolečko navíc nebo ráčky u kterých, když jsem viděla, že se někteří plazí docela pomalu a já šnek je předjíždím, tak mě stouplo trošku sebevědomí .. A ten pocit v cíli, že jsem to zvládla - nepopsatelný. O modřinách a podlitinách raději nemluvím, byla jsem jak kdyby mě někdo zmlátil, ale to k tomu patří.

Je zajímavé, že jedna zveřejněná fotka na správném místě z Gladiátora, mi do života přivedla, dalšího úžasného nadšence jako já. Se kterým poběžím další závody jako NN night run, Gladiátora v Milovicích, Amazon race apod. Takže i když vypadáte jako čuně, tak to někdy není na škodu :)

 

 

 

Cheat day - NIKDY!!!

Velmi často na facebooku vidím fotky nebo komentáře ohledně Cheat dne. Kde jednou za čas se prostě jeden den "sprasíte". Takže na fotkách cheat dne bývají hranolky, chipsy, pizza, sladkosti apod. Jednou jsem pod fotku cheat dne napsala komentář, že raději si dopřávám po malých částech to "prasení" než abych najednou v jeden den vše snědla. A radši si po kávě s dortem pak půjdu zaběhat a bez výčitek než prasit najednou. Docela jsem si tehdy tímto komentářem naběhla. Snesla se na mě vlna kritiky. Včera k nám přijela návštěva a můj den vypadal asi takto:

 

"Ráno klasická ovesná kaše i když jsem si ji nazdobila jahodami a bonbonem MonCheri. K obědu jsem se taky ještě držela ,kuřecí steak na liškách a rýže, kulajdu ta nebyla mléčná a velký kusy hub, no to by ještě byl docela normální den u mě. Pak následovala káva v kavárně, to už jsem si říkala mám si ten zákusek dát, ale dala jsem. Protože malinový vypadal luxusně s tou porcí malin. Bráchova přítelkyně na mě koukala jestli jsem nespadla z višně, že si zákusek tak vychutnávám a komentuji jeho lahodnou chuť asi tři minuty. A večer doma dělal taťka k večeři domácí hranolky, kterým jsem několikrát odolala a říkám si teď si je dám, když už prasím, tak prostě cheat day si udělám a dám si je i s tatarkou. Kdybych to byla tušila, tak bych si ten plný talíř ráda odpustila a ochutnala jenom jednu dvě hranolky. Jsem je snědla,  najednou mi bylo hodně těžko od žaludku, říkám jdu na orbitrek to vyhoním... 11,5 km hodina pryč, mě čím dal větší těžko.. Jsem lehla do postele, že půjdu spát, že to třeba zaspím. Funěla jsem já čuník na porážce na posteli a v hlavě mě šla myšlenka už nikdy více. To radši v malé míře a častěji."

 

Osobně si myslím, že držet určitou stravu - nemusí to být vyloženě dieta. A pak najednou se "sprasit" ve velkém, je mnohem horší pro žaludek, než si občas dopřát nárazově úplné hnusárny. 

 

Suma sumárum. Dokud si budu váhu držet nyní jak je. Že nepůjde nahoru. Tak si prostě občas ten zákusek a kávu dám, když půjdu do kavárny kvůli určité příležitosti. Ale na dlouhou dobu si rozmyslím myšlenku, "tak se dneska sprasím, jednou to nevadí". Dnes, den po "prasení" mám horší pocit, vyčitky, je mi těžko stále, pálí mě žáha, bolí mě hlava, prostě hnus. Takže tuto chybu s nárazovým přejídáním, již nikdy. Příště hlavně s rozumem.

 

 

Objednávka MyProtein UK

Docela často jsem si před vánoci objednávala, z různých e-shopů potravinové doplňky, topingy, pochutiny apod. Ale lákaly mě dost slevy a různé akce na stránkách MyProtein. Jsou dvě skupiny lidí, jedna si značku MyProtein chválí, druhá na ni nadává. A proto jsem si chtěla udělat vlastní názor. Na instagramu jsem objevila, že hodně lidí neobjednává z českých stránek, ale z oficiálních anglických stránek. A tak jsem začala zkoumat ceny. A ani se nedivím. Ceny jsou v úplně někde jinde na oficiálních stránkách než na českých. Je to asi dáno i nízkým kurzem libry, který se pohybuje okolo 28,7 Kč za libru. Byla jsem docela v šoku v porovnání 1 kg arašídového másla, které na oficiálním e-shopu vyjde na cca 93 Kč a v ČR 269 Kč (po jejich obvyklé 20 % slevě 215 Kč), ale i tak je rozdíl vělký. Pošta z Anglie je 145 Kč, clo ani daň jsem neplatila. Objednávala jsem v sobotu 24. února a zásilku odesílali v pondělí 29. února v okolo jedné hodiny v noci. Zásilku mi přivezlo PPL 2. března. Takže cca 5 pracovních dní, což je super.

 

Já zrovna měla štěstí na akci a sehnala jsem flavdrops za £2,79, tj. 81 Kč, nyní už mají po 20 % slevě za 4 libry. Chce to hlídat. Dále jsem nakoupila pro představu směs na palačinky £3,19, tj. 93 Kč. Syrup za £3,19, tj. 93 Kč. Impact Whey Protein 250 g za £3,19, tj. 93 Kč.

 

Výrobek	Cena v ČR	Cena v Anglii (29 Kč/1£)
Arašídové máslo 1 kg	269 Kč	174 Kč (£5.99)
Flavdrops	159 Kč	145 Kč (£4.99)
Syrup	179 Kč	131 Kč (£4.49)
Proteinový chléb	149 Kč	115 Kč (£3.99)
Směs na palačinky 200g	189 Kč	145 Kč (£4.99)
Impact Whey Protein	549 Kč	522 Kč (£17.99)

Pozn. Ceny jsou uváděny v plných cenách.

Ceny jsou uváděny v plných cenách. Když něco mají levnější v Anglii, druhý týden v ČR. Ale pořád ceny, když chytnete akci v Anglii, jsou lepší než v ČR. Např. bezešvé legíny stojí nyní v akci v přepočtu 650 Kč, ale v akci u nás vyjdou na 823 Kč. Je třeba hlídat, kdy mají akci v Anglii, mrknout na kurz libry.

Nyní už se bude jenom testovat a testovat. Samozřejmě vše si nenechám pro sebe, ale podělím se. Již nyní mám v košíků další výrobky, pro příští objednávku. Uvažuji o proteinovém chlebu, legínách, cookies, vitamínech, arašídovém másle v prášlu a další.

 

Těžké začátky běhu

Když jsme v tělocviku museli běhat povinně 1,5 km, měla jsem nervy již týden před. Nevím co se stalo, ale loni na jaře jsem vyběhla. Jen tak. Prostě potřebovala jsem pohyb, tak jsem vyběhla. Pamatuji si, že jsem uběhla kilometr a začalo tak strašně pršet, že jsem to vzdala. Po pár dnech jsem zkusila znovu vyběhnout indiánem delší trať cca 5,8 km a indiánem jsem doběhlo-došla za cca 0:51:34 minut. Á pak šli běhy 4,32 km za 0:39:51, 5,17 km za 0:43.06, 5,7 km za 0:48:29 apod.. Toto byly časy loni v dubnu. Strašně jsem obdivovala na instagramu a facebooku fotky ze závodů. V květnu mě známá přemlouvala, abych si v červnu s nimi šla zaběhnout 5 km Olympijský běh do Ústí nad Orlicí. I když mě to hodně lákalo, říkala jsem si, že na to nemám. A tak jsem jenom obdivovala. celé léto jsem neběhala, ani na podzim moc ne, ale v říjnu mě napadla myšlenka zaběhnout si NN Christmas Night Run v Praze. Nejdříve jsem projela loňské výsledky, jestli jsem schopná nebýt poslední. A pak jsem do toho uvrtala ještě tehdy přítele, který vůbec neběhal. Byla jsem nervní. Ale uběhla jsem to za nejlepší svůj čas 0:35:54. Ta atmosféra a nadšení, že nejsem poslední a že to uběhnu, mě nalilo do žil tolik optimismu a nadšení, že jsem začala plánovat další závody a začala běhat častěji. V lednu jsem si odběhla závod v Hradci Králové Winter Run, který mě opět nadchnul. Pořídila jsem si hodinky s GPS, abych mohla běhy si měřit a udělala jsi dlouhý seznam závodů, které bych chtěla absolvovat. Nyní mám nejrychlejší čas na 5 km 0:30:44. Také jsem si dala za cíl zvládnout 5 km pod 30 minut a když to zvládnu, tak bych chtěla pod 28 minut. Další úspěch pro mě je, že dokážu 5 km uběhnout již v kuse a ne jen indiánem. Nikdy jsem nevěřila, že je to o tréningu a vůli. Takže pokud se bojíte vyběhnout nebo také sníte si zaběhnout nějaký závod a bojíte se, určitě to zkuste. Hodně lidí běhá pro zábavu a nekouká na časy. A atmosféra a pocit v cíli je k nezaplacení. Kdo jednou zkusí, vyzkouší podruhé :)

 

 

Nedržím diety dle módy

Sleduji docela velké množství stránek, skupin na facebooku i instagramových účtů, které se zabývají různými druhy stravování, dietami apod. Chápu, že někteří lidé mají různé zdravotní problémy a proto nemohou různé druhy potravin konzumovat, ale je zde i hodně lidí, kteří se mi zdají, že nejí určité potraviny jako např. mléko, lepek, cukr apod. Někdy tito lidé jsou ve skupinách rýpavý a až hnusní na lidé, kterým náhodou ujede přehled o tom jaké množství má určitá potravina například cukru apod. Já osobně říkám, všeho s mírou. Hlavně si myslím, že pokud vážně není diagnostikovaná nějaká porucha, tak by člověk měl jíst vše, ale s mírou.

 

Osobně je známo, že konzumujeme hodně cukru, ale je dost těžké uhlídat potraviny, které mají méně nebo více cukru. Já se řídím heslem, snažím se omezovat zjevné cukry. Ano, nejsem zastáncem sladkých nápojů, myslím si, že je zbytečné do sebe cpát cukry z nápojů, protože stejně žízeň Vám tyto nápoje nezaženou. Nápoje se sladidly mě osobně nechutnají a myslím si, že je to také dost velké zlo. Pokud si člověk navykne nesladit nápoje, pít čistou vodou, ušetří si docela velké množství cukru. Pečivo je jedním z dalších podob zla. Nejdříve jsem se snažila pečivo omezit a pak následně vynechat, ale uvědomila jsem si, že proč? Proč se snažit vytěsnit lepek z jídla, když nemám žádnou nemoc nebo alergii, začala jsem se bát, že by se místo dosažení efektu zhubnout mohl začít projevovat negativní efekt a mohla by třeba po pár letech vytěsnění pečiva vážně začít být alergická na něho. Dříve jsem snědla denně třeba šest kusů bílého pečiva denně, to je strašné číslo, ale pokud si občas dám kousek pečiva nebo jednu celozrnnou housku, tak přeci po tom neztloustnu.

 

Mým hlavním cílem je, nerozhodit si organismus. Už teď je docela zátěž pro organismus, že si musel během několika měsíců zvyknout na úplně jiný systém a typ stravování a intenzivní sport. Motivační skupiny jsou super, ale chce to brát docela hodně s rezervou a udělat si svůj obrázek a názor. Já si beru od všeho něco. Mým cílem je korekce CUKRU a TUKU. Jenomže pokud omezíte nebo vynecháte cukry, měli by jste zavést vyšší příjem tuku. I recepty ve skupinách, které vynechávají cukr, tak zase neomezují tuky. Já když se podívám na složení, tak první na co koukám jsou Kcal, poté cukr a poté tuk a jako bonus obsah bílkovin. Dneska mi jeden spolužák povídá při rozhovoru, že miluje vajíčka a já že taky. A teď mi povídá tak jeden žloutek a čtyři bílky to je super a já no to já tak dvě celá vajíčka a ona se zhrozil, že přeci žloutek je kalorický. Mě povídá celé vejce má 150 Kcal a bílek 40 Kcal (hodnotu vajíček jsem si vážně nezjišťovala) a já mu povídám, a co uděláš s těmi zbylými žloutky? A on no vyleju je. Bože, nejsem blázen, jsem mu odpověděla, to si radši půjdu zaběhat. Prostě se z kcal nezblázním. Přeci si vajíčka dávám většinou ráno k snídani nebo po tréninku, tak to nebudu úplně hrotit. A pak vidím, jak zakusuje zlaté polomáčené sušenky, povídám, to ti kcal nevadí? Jsi zahřeším no a, mi bylo odpovězeno. Takže berte vše s rozumem. Tím neříkám, že si nezahřeším. Já zrovna včera před cvičením pump fx jsem snědla kynutý koláč, ale musím říci, že jsem z toho neměla takový chuťový požitek jako dřív. Strašně přeslazený koláč, až zbytečně bych řekla. A povídám taťkovi, který se snaží taky nejíst cukr ještě snad více než já. Proč dělají ty koláče tak sladké, to není dobrý. A taťka mi povídá větu v tom smyslu, že jinak by lidi ten koláč nekoupily, kdyby nebyl tak sladký, že se mi to jen zdá, že na to nejsem zvyklá. Je to asi pravda, člověk si odvykne. Radši jsem si ještě po cvičení šla dát půlhodinku na orbitreku ještě, abych vážně ty kcal ze sebe vyhnala :D

 

V jednom s příštích článků Vám napíšu, kdo mě motivuje na sociálních sítích:)

 

 

Jídelníček sestavený na míru

Když se někomu líbí moje přeměna, tak dost často mi píše každý stejnou zprávu:

 

"Ahoj, můžu se optat, co jsi dělala, ze jsi zhubla? Jídelníček Vám někdo sestavovat nebo sama?"

 

 Jak již jsem zmiňovala. Jídelníček mi nikdo nesestavoval, ani jsem nebyla pod zkušenou osobou, která by dohlížela, jak se stravuji. Jídelníček jsem si nikdy nepsala, ani nesestavoval na papír. Proč? Protože by to pro mě byly zbytečně vyhozené peníze a stejně bych ho nedodržovala. Nebudu si nakupovat přesně podle toho, co mám napsané. Natož stát půl dne v kuchyni a krabičkovat, vážit, počítat. To ani náhodou. To ten čas raději strávím sportem nebo něčím jiným. Ano často peču nebo vařím, ale i dost pro rodinu, takže nemůžu vařit úplnou dietu. Navíc nechodím si každý den nakupovat, abych mohla si přesně něco navařit. Ve všední dny, když jsem v práci, tak se velmi často chodím stravovat na obědy do závodní jídelny.

 

Ze začátku jsem si psala příjem kcal do aplikace a hlídala denní příjem kcal. Ale to již také nedělám, protože mě to nebaví a zabere to taky docela dost času. I když tedy hodinky Garmin mají aplikaci přidruženou MyFitnessPal, kde stačí ve většině případu naskenovat pouze čárový kód a všechny makra jsou již vypsána. Ale také to nedělám, možná se k tomu zase vrátím, až začnu tloustnout. Právě, že kdybych držela se přísně jídelníčků, musela bych to již dodržovat na celý život a to prostě já nechci. Bojím se jojo efektu. Navíc se nechci zařadit do nějaké přesně definované skupiny diet, abych si nerozhodila zdraví organismus. Takže jak už jsem jednou psala. Sportuji, abych mohla jíst. A to stále platí. Kdo mě sleduje na intagramu nebo facebooku, tak vidí, že vážně jím, dost si vařím, hřeším. Ale to, že to funguje na mě, neznamená, že tento styl bude fungovat i na ostatní.

 

Takže suma sumárum pro mě:

1. omezit cukry, tuky, pečivo, knedlíky

2. pij vodu a neslazené čaje, kávu

3. pohyb a to jakýkoliv

4. zapojit mozek a přemýšlet o tom, co a kolik člověk jí

5. chodit pěšky

6. radši zhřešit než se nervovat.

 

Možná se dá říci, že jsem se projedla a prosportovala k lepšímu já:)

 

 

Míšakrtek dort bez mouky

Původně jsem chtěla péci taťkovi k svátku zdravější Míša dort, ale měli jsme doma docela dost banánů a tak jsem je do něho přidala. A tak vznikl "Míšakrtek" dort:) Dort je výborný, vláčný, taťkovi strašně chutnal a prý je to nejlepší zdravější věc ode mě zatím. Takže se stane častým dezertem. Vůbec není poznat, že v něm není mouka. Na mém instagramu, jste si psali o recept, tak jsem ho sepsala i sem srozumitelněji. 

Těsto

5 vajec

odměrka proteinu (nejlépe čokoládového, já měla pouze kokosový, tak jsem ho tam dala)

sáček čokoládového pudingu

25 g kakaa

1/2 prášku do pečiva

sladidlo (já dala čokoládové flavdrops od MyProtein, 3 kapátka, ale příště dám pouze 2)

50 ml sojového kokosového mléka Alpro (pokud máte čokoládové, tak dejte to a nebo dejte kravské)

Krém

2 vaničky tvarohu

med nebo oblíbené sladidlo

vanilka

2 větší banány

Poleva

3/4 tabulky vysokoprocentní čokolády

trochu kokosového oleje

*Bílý nápis je udělaný topingem od BodyLab příchuť bílá čokoláda. 

Postup

Žloutky oddělíme od bílků, ze kterých nakonec vyšleháme sníh. Všechny ingredience smícháme dohromady a přidáme sníh. Těsto nalijeme do formy a pečeme na 150 stupňů, cca 20 minut. Mezi tím utřeme tvaroh, med a vanilku v hladký krém. Na hotový korpus nakrájíme na plátky banány a navrstvíme tvarohový krém. Polijeme rozpuštěnou čokoládou s kokosovým olejem. Zdobíme dle libosti. 

Moje ovesná

Ohledně ovesných kaší je mnoho negativ, že vám dodají rychlou energii, která nevydrží apod. Já osobně se vždy ovesnou kaší "natucnu" pomalu až do oběda. Také ji nejím denně, většinou pouze o víkendu nebo když mám dovolenou. Ono není se čemu divit, já když vidím na intagramu ty nazdobené ovesné kaše, které nejdou pod vrstvou pochutin na vrchu ani vidět, tak se ani nedivím, že jsou vlastně tak energeticky náročné. Protože na nich vidíte třeba půl čokolády Milky, tak to bude ještě větší bomba.

 

Stále mi na instagramu nebo i facebooku chodí dotazy, jak si dělám ovesnou kaši. Připravuji si svoji směs na kaši, protože se mi osvědčila nejvíce. I když z mnoha stránek na mě vyskakují reklamy na nejrůznější ovesné, proteinové kaše apod. Tak nejvíce mi stejně chutná moje směs. Ve většině případů mají prodávané směsi hlavně líbivý obal a dobře propracovaný marketing. A samozřejmě vysokou cenu. Já si základní směs připravuji ze tří surovin VLOČKY, OŘÍŠKY, KOKOS a další surovin přidávám až když kaši vařím, dle chuti a dle toho, co zrovna máme doma. Ač se to možná nezdá základem jsou kvalitní vločky. Já kupuji nejčastěji EMCO buď modré nebo červené. U nás jsou docela těžko sehnatelné, mají je jen v Tescu a občas je seženu v Bille. Občas je nahrazuji vločkami z Lidlu. Vyzkoušela jsem mnoho značek vloček, tyto se krásně nasáknou a jsou měkké. Kolikrát se mi stalo, že vločky jiných značek byly tvrdé a to i když vločky jsou pomleté skoro na hrubou mouku :) A kaše z tvrdých vloček je hnus a to ji vařím pomalu. Základní směs z vloček, oříšků a kokosu pomelu v mixéru na jemnou směs. Vždy dělám z celého pytlíku vloček a přiměřeně kokos a oříšky. Nějak to nevážím. Směs skladuji ve sklenici. Nečekejte prosím, že napíšu přesný recept kolik čeho. Já sama to beru odhadem. Doma mám stálý hrneček ve kterém vařím kaši a vím, že když jenom pro sebe dělám kaši, tak do půlky dám mléko a když i pro bráchu, tak musí být celý plný. Do sojového nebo kravského mléka (já dávám půl a půl) přidám obvykle chia semínka a pak dle chuti např. perníkové koření, skořici, čtvereček hořké čokolády, kokos. Když je mléko vlahé přidám směs na kaši, zase přiměřeně, nevážím. Když je dlouho ta směs řídká, tak trošku přidám a za stálého míchání než zhoustne vařím. Poté naliji do misek a zdobím zase podle chuti nebo co dům dal. Nejčastěji arašídovým máslem, topingem, ovocem, medem, semínky slunečnice, dýně apod. Nehledejte v tom žádnou vědu. :)

 

 

Rok práce a 27 kg dole

Ještě před rokem kdyby mi někdo řekl, že za rok ze mě bude "baba k nepoznání" o skoro 27 kg lehčí, která bude milovat běh, motivaci a sport. Klepala bych mu na hlavu. 13.3.2017 datum, kdy jsem změnila svůj život, pohled na svět, pohled na životní styl, pohled na lidi, pohled na sport apod. Nebudu říkat, že to bylo nebo je lehké. Ale až ten rok jsem se mnoha věcí naučila. Ale nelituji ani jedné slzy, potu a každé minuty odříkání a pevné vůle. Začínala jsem na váze 103,5 kg a nyní jsem na váze 76,5 kg. Centimetry jak šli dolů to nevím, protože jsem se na začátku nezměřila a pak jsem to již neřešila. Ale konfekční velikost šla hodně dolů. Měla jsem na začátku velikost triček 42-44 a nyní většinou 38 (dokonce jsem teď oblékla bundičku značky Puma velikosti S, v domnění, že je to M), velikost kalhoty 46-48, nyní 40-42, možná ještě 44. Je to sporné, protože každá firma má jiné rozměry, jinak oblečení sedí. A zadek a stehna to je prostě můj problém, který je možná i dán v genech. Pocházím z rodiny, kde ženy bývají "krev a mlíko".

 

Ze začátku jsem se snažila vážně tvrdě nejíst cukr, tučné věci apod. Nyní už jsem dost věcí přehodnotila a pokud chci udržet váhu tak, aby se nedostavil jojo efekt, přestala jsem držet to úplně striktně. Nyní si dopřeji i sladký koláč, bonbon. Protože se nechci trápit tím, že nebudu už moci si dát něco, co mě dřív strašně chutnalo. Je potřeba pohyb a to jakýkoli. Jsem alergická na příspěvky ve skupinách typu cheat day, přesné poměry maker, komentáře typu - je v tom hodně cukru, ten a ten cukr není zdravý, ovoce večer je zlo, apod. Bože.

Na rovinu říkám, ano hřeším.
Včera zrovna jsem před cvičením snědla dva tvarohové koláče, měla jsem prostě na ně chuť, velkou chuť, ale věděla jsem, že jsi půjdu zacvičit, že mám splněný denní počet kroků a že vlastně skoro denně sportuji. Pokud nejsem ve škole nebo není vážně něco závažného, že bych nestíhala. Proč se trápit tím, že si nemůžu již nikdy nic dát. Kdo mě sleduje na instagramu, tak vidí, že docela často něco zdravějšího peču, vařím. Strašně mě to baví. I když si připadám občas jak ježíšek s taškou plnou jídla, kterou si nesu do práce, ale na tom nic není, že :)

Slyším často "Ty nic nejíš, proto jsi zhubla"
No to určitě, já milovník jídla. Já bych nepřežila nejíst. Já, která jím i očima. Kdo se mnou žije doma, tak ví, že jím. V závodní jídelně mi nestačí tác.
Razím heslo, základ dne je snídaně. Tu si velmi často nebo spíš denně dopřávám na sladko. Ve všední den v práci to bývá z domu upečená zdravější verze buchty, tapiokový puding, vločkové lívance, jogurt s müsli, o víkendech to je stálice ovesná kaše. Následuje svačina v podobě ovoce, někdy pečiva s pomazánkou a zeleninou, někdy jenom zelenina, bílý jogurt apod. Oběd mám také vždy dost vydatný, protože se snažím mít největší kalorický příjem do oběda, takže do cca 12-14 hod. Odpoledne se snažím již tolik nejíst. Na oběd ve všední dny chodím většinou do závodní jídelny. Kde si vybírám jídla s masem a jako přílohu rýži, brambor, kuskus, pohanku apod. Ale i bezmasá jídla jako např. houbový kuba, kuskus se zeleninou. Nevyhýbám se zas tak ani omáčkám, výhodou je, že si mohu v jídelně vyměnit přílohu. Takže pokud je k omáčce knedlík, který nejím, tak si ji dám s rýží. Když tak přemýšlím, tak knedlík jsem za ten rok moc neměla. Možná by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Řekla bych, že asi tak třikrát, z toho jednou větší porce na svatbě mé kamarádky, ale to byla nutná výjimka a také to byly poctivé karlovarské knedlíky. Ne žádný náhražky z hypermarketu. Odpoledne před cvičením moc nejím, občas ochutnávám, protože před cvičením obvykle vařím nebo peču, takže musím ochutnat, abych věděla jaké to je a jestli jídlo ještě potřebuje dochutit. Ale také jsou výjimky a třeba před cvičením jdu na kávu s kámoškou a dám si třeba koláč. Osobně mě chybí spíše koláče než dorty ze sladkého. Takže když jdu do cukrárny, tak mě ani dort neláká a pokud nemají koláč, tak si nedám nic. Jediná výjimka z dortů na kterou jsem nezanevřela a můžu se ji ujíst je medovník. Ale ten kupujeme ve zvláštních případech a událostech. Takže ho taky nejím denně, že:) Po cvičení někdy večeřím a někdy ne. Podle toho jestli mám hlad nebo nemám. Vím, že doporučují něco po cvičení sníst, ale z nutnosti si nedávám. Ale když hlad mám a pokud je doma maso, tak se zeleninou. Bílý jogurt. Kdo mě sleduje na instagramu nebo facebooku a nebo mě zná osobně, tak ví, že já vážně nejsem typ člověka, který by vydržel hladovět a nebo si nedopřál něco dobrého:)

Čím hřeším a co jím na oslavách?
Moc jsem si neoblíbila proteinové tyčinky. Zdají se mi docela umělé, o ceně ani nemluvím. Ale najdou se výjimky třeba proteinová tyčinka Mars. Strašně mi chutnají tyčinky od Mixit. Nyní mám objednaných dost pochutin od značky MyProtein, tak jsem na ně zvědavá. Ale ve všech pochutinách je zase ve většině případů strašně cukru, takže je to dobré na cesty nebo při sportu do kapsy. Když jsou oslavy, na které jsem pozvaná, tak se snažím ten den si jít pořádně zasportovat, aby si mohla dát, třeba klasickou buchtu nebo jeden chlebíček. Tvrdý alkohol nepiji. Piji šampus na oslavách a nebo bílé víno (nyní mám nejraději suché). Moc toho nevypiji, protože mi nyní strašně "leze alkohol do hlavy", takže tak jednu dvě sklenky. Když si chci dát doma skleničku nebo připravuji jídlo na oslavu. Tak si pro sebe udělám pomazánku z tvarohového základu a k tomu buď celozrné krekry, celozrné pečivo, zeleninové proužky apod. Co se týká brambůrků a chipsů k vínu, tak mám ráda proteinové chipsy a v DM drogerii si kupuji Vegee chipsy od značky Organique.

Co cvičíš?
Sport mě musí bavit, pokud mě určitý typ sportu nebaví, tak to nedělám. Musí se mi hodit i časově do mého dne. Chodím běhat, jezdím na kole a koloběžce (teď v zimě nejezdím), chodím na kolektivní cvičení (pump fx, deepwork, bodyaction, piloxing, walking, trx apod.), cvičím doma (většinou cviky s nakládací činkou pumpem, činkami, kettlebell, posilování se závažím na ruce a nohy apod.), ve sklepě v baráku máme malou posilovničku, tak tam chodím na orbitrek, když je venku velká zima nebo se mi nechce jít běhat ven. Snažím se co nejvíce chodit pěšky. Dříve jsem si hodně vozila zadek v autě a chodila jsem velmi málo.

Co kůže, neplandá?
V mnoha skupinách, které sleduji se objevují hodně i příběhy, že lidé drží diety a necvičí, že je to nebaví nebo že se jim nechce (tento názor úplně nesnáším), ale pak je vidět spadlá kůže. Já osobně na sobě nijak nepozoruji, že bych měla spadlou kůži, spíš ještě tam z ní vyčnívá špek, než aby plandala. (můžete sami posoudit z fotek). Co jediné, tak to jsou prsa, ty se hooodně zmenšily a ty pevné bohužel nejsou. Ale s tím jsem počítala, co se dá dělat, něco za něco. ´

Další cíle?
Co se týká váhy, chtěla bych se dostat na váhu 69 kg, vytvarovat a posílit tělo. Co se týká sportovních cílů, chtěla bych 5 km stáhnout pod 30 minut a možná i 25 minut. Dále si odběhnout závody delší než 5 km, takže další cíl je 10 km a když hoodně začnu makat, tak si začíná můj mozek pohrávat s myšlenkou o půlmaratonu na podzim. Dále bych chtěla vyzkoušet závod Predátor, Sparťan apod.

 Dále bych chtěla začít ještě více motivovat další lidi k lepšímu životu - k lepšímu já.

 

 

Fotka v růžových šatech z roku 2016 je moji noční můrou a velký varováním, abych zase nestloustla.
Tuto fotku třetí, jsem vložila, protože slýchám: "Ty máš teď ručičky, jak párátka" :) To je vtipné, zatím si vážně nepřipadám, že takhle vypadají párátka, ale oproti dřívějšku je to vážně rozdíl :D

Winter Run Hradec Králové 2018

Původně jsem tento závod ani běžet neměla, sice se mi líbila strašně medaile, ale nechtělo se mi běžet samotné. Nakonec se z tohoto závodu vyklubal rodinný závod, protože jsem se dozvěděla, že chce běžet mamky sestřenka s manželem, takže jsem neváhala ani minutu a registrovala jsem se taky. Naši mě do Hradce Králové vezli autem a taťka se dost namlsal a začala mu v hlavě kolovat myšlenka, že by mohl začít taky trénovat běh. Co se týká zázemí a vyzvedávání registrací, tak jsem byla docela dost zklamaná, protože se registrace vyzvedávaly v obchodě Bikero, kde bylo hodně lidí, do toho ještě jejich zboží. Nebylo to moc vhodné. Třeba v Praze když byla zima, byly jsme schovaný v budově univerzity. Mě osobně to nevadilo, protože jsem si vyzvedla startovní balíček, který tedy byl o trochu slabší než v Praze a jeli jsme se podívat do Obi na svítidla, takže jsem byla v teple, ale lidé na mě koukali jako na exota, s čelenkou v legínách :D Přijet vlakem, tak by to bylo bohužel horší. Co se týká zázemí, tak žádný foto koutek, kde Vám zdarma vytiskly fotku, tady byly na trati dva fotografové a pokud jste chtěli fotku tak jste si ji museli slušně zaplatit bohužel. A také jste ji nedostali ve vytištěné formě, ale jenom ke stažení. Trať byla uzká, v některých případech pěšinka nebo bahnitá cestička, takže trať místy klouzala. Ideální pro lidi, kteří začínají a nechtějí mít podél trati hodně „čumilů“. Po doběhu bylo bohaté občerstvení, všeho dost koláčů, čaje, dokonce i s bílým rumem snad měli čaj. Já byla ráda za kousek koláče a horký čaj. Tento závod měl pro mě vážně rodinnou atmosféru, byli tam naši a pak jsme ještě jeli k příbuzným na návštěvu, ze které jsem si udělala osobní převlékárnu, kterou jsem ani na závodě nezaregistrovala, ani úschovny jsem si nějak nevšimla. Medaile i čelenka byla luxusní. Sněhuláci prostě k zimě patří a i když nebyl sníh byl to krásný závod s krásnými propagačními předměty.

Serie závodů NN Night Run

Zdroj: http://www.night-run.cz/

 

Nějak si pohrávám s myšlenkou, pokusit se proběhnout alespoň 5 závodů Night Run, pořádaných NN z celkového počtu 8 závodů. Abych se mohla pyšnit titulem Night Run Woman. Série závodů Night Run se poběží v 8 městech napříč celou republikou. Je na Vás jaké město si zvolíte a také jakou trasu. Ve všech městech budou připravené tyto krásné medaile. Na výběr máte tyto trasy:

 

AVON BĚH 5 km na pomoc boje proti rakovině prsu - 1 okruh

NN NIGHT RUN 10 km, tj. 2 okruhy

DĚTSKÉ ZÁVODY INNOGY KIDS CUP

FAMILY RUN - 2 km rodinný nezávodní běh

 

Když vidím, jak jsou krásně vyvedené medaile, tak se strašně moc těším na funkční trička, která si myslím budou taky TOP. Registrace jsou již v plném proudu, takže si pospěšte, protože kapacita je bohužel omezena a může se stát, že několik dní před startem závodu, bude již kapacita naplněna.

Zdroj: http://www.night-run.cz/

Pokud jste zatím žádný závod neběželi, určitě vyzkoušejte. Ta nálada, atmosféra před závodem a to nadšení po dokončení závodu. Je prostě něco nepopsatelného, ta hrdost. Nedokážu Vám svoje pocity popsat po doběhnutí prvního závodu, když jsem si uvědomila, že před rokem jsem byla hroch s 26 kg navíc a běh to byla noční můra (myslím tím i běh na MHD). Takže každý překonaný cíl je pro mě motivující, jít dál a zkusit něco nového. A když s Vámi na závod jede někdo blízký, který Vás podporuje tím, že s Vámi běží nebo jenom čeká na startu a po doběhnutí Vám podá teplou bundu, aby jste nenastydla. Pocit k nezaplacení. Doporučuji. Mezi další pocity patří i fakt, že vlastně tím, že běžíte, pomáháte dobré věci. Strašně dlouhou dobu sleduji projekt Avon proti rakovině prsu a jako Avonlady si ráda i místo Avon Pochodu, zaběhnu závod, který boj s touto nemocí podporuje. Protože určitá částka ze zaplaceného startovného jde na podporu boje s touto zákeřnou nemocí.

Já osobně jsem registrována na Avon Běh do Hradce Králové, dále přemýšlím si odběhnout i Ostravu, Brno, Prahu a v Olomouci na podzim, bych chtěla zkusit trasu na 10 km, ale uvidíme, jak mi to letos bude běžet:)

 

Strašně se těším, protože jsem běžela v prosinci Christmas Night Run v Praze (můj první závod) a byla jsem nadšená, co se týká organizace, atmosféry bomba. Winter Run v Hradci Králové byl také vydařený. Tím, že byl konaný asi v menším městě, tak na mě nedýchla úplně atmosféra větších závodů, spíš bych ho brala jako rodinný, bez mnoha přihlížejících.

 

Závody 2018

Asi jsem blázen, ale udělala jsem si pro sebe soupis závodů, které se mi líbí, které bych chtěla běžet. Abych měla přehled o termínech, závodech a také závodech na které jsem již zaregistrovaná. Když jsem tento soupis z dobré vůle publikovala na jedné nejmenované skupině, tak jsem se setkala s nevolí, že běžím samé komerční, drahé, propagované závody apod. No a? Závody si dělám radost vždy po výplatě. Je to taková teď moje závislost a radost. Ničím jiným nežiji. Tak proč si neudělat radost. Ano, startovné je docela vysoké u závodů, ale zase mě strašně baví zázemí startů a ta atmosféra.

Závody vybírám hlavně podle dostupnosti místa. Tím, že by bydlím v České Třebové, která je uzlem na trati mezi velkými městy, tak mám závody v seznamu do Prahy, Brna, Olomouce, Ostravy, Pardubic. Do Hradce Králové to mám také blízko autem. V seznamu závody žlutě zvýrazněné a se ♥ jsou již zaregistrované a zaplacené závody. Červené závody jsou zatím nezaregistrované, ale chtěla bych je běžet. Řekla bych, že každých 14 dní se mění seznam, protože již nyní chci běžet závody, které jsou černě napsané a vůbec jsem nepočítala, že bych je běžela, např. Night Run v Ostravě, pokud poběží i brácha a pojedeme autem, tak bych ho chtěla běžet, protože z důvodu pozdního startu závodu mi nejede zpět žádný vlak. A pokud začnu serii Night Run v Ostravě, dále mám zaregistrovaný v Hradci Králové, tak bych chtěla běžet ještě v Brně, Praze a Ostravě, abych si doběhla pro ocenění Night Run Woman :)

V seznamu jsou jenom "běžecké" závody, nyní si začínám pohrávat s myšlenkou, že bych 1.4.2018 zkusila svůj první závod Predator v Hradci Králové.

Docela mě mrzí, že většina závodů je na jaře, kdy se budu připravovat na státnice, takže kdyby bylo po mém běžela bych alespoň jeden závod od každého typu. Strašně mě láká závod v Ostravě - Běh žen (bohužel to budu mít cca tři dny před státnicemi) a dále Barvám neutečeč, The Color Run nebo i Běžíme na hrad vypadá dost dobře.  Dojmy ze závodů Vám sem určitě napíšu :)

Christmas Night Run Praha 2017

Celý loňský rok nebo možná spíš od té doby, co jsem začala hubnou byl mým snem si zaběhnout nějaký závod. Strašně ráda jsem se kochala na instagramových účtech nebo facebooku fotkami a záviděla jsem tu atmosféru, nadšené úsměvy, krásné fotky, medaile apod. V říjnu mě napadla bláznivá myšlenka, proč to vlastně nezkusit. Mrkla jsem na výsledkové listiny z minulých let a zjistila jsem, že bych nemusela být dokonce ani poslední :D Přemluvila jsem přítele a chudák musel jít do toho se mnou. Z obavami jsem nás zaregistrovala a vymyslela další aktivity, které by jsme v předvánoční Praze mohli uskutečnit a hlavně zamluvila hotel. Co se týká startovného, tak jsem ocenila u tohoto závodu 50 % slevu na studenta při zadání čísla isic karty, plné startovné stálo 500 Kč. Musím říci, že jsem byla překvapena jaké krásné zázemí bylo v Praze připraveno. Startovací balíček byl nemohu porovnávat zatím s moc závody, ale byla jsem nyní v Hradci Králové na Winter Run a Christmas Run bych řekla, že měl lepší balíček. Krásná čelenka, fotka ze závodu, zázemí super, krásná vtipná rozcvička, krásné prostředí startu. Co se týká trati, připadala jsem si jak atrakce jelikož se běželo kolem Vltavy, bylo všude hodně turistů a ty povzbuzovali a byla to pro ně dost velká atrakce. Já mám problém docela běhat ve tmě, protože jsem slepá a je pro mě problém dávat pozor kam šlapu. V cíli jsme bohužel nenašli občerstvení a ani čaj, takže asi už ho snědli běžci, kteří doběhli před námi a nebo jsme byli slepý. Medaile byly krásné – na sobíky mám prostě slabost. Doběhla jsem s časem 0:35:54 to byl pro mě dost úspěch, protože jsem běhávala 5 km okolo 0:41:00 i více. Skončila jsem 261. V kategorii a celkově 769. Přítel doběhl s časem okolo 0:39:00 a já byla nadšená, protože když jsme chodili spolu běhat, tak to nebyl schopný ani uběhnout. Takže když se objevil v cíli chvilku po mě, byla jsem nadšená a hrdá. Prý tento závod si dáme jako tradici před vánoci.

Fitness perníková bábovka z červených fazolí a mrkve

Včera jsem měla strašnou chuť na perník, původně jsem ho chtěla dělat na plech s tvarohovým krémem, bohužel nebyl dostatek času, tak jsem ho upekla alá perníková bábovka. Musím říci, že je fakt TOP, který budu péci často.

 

Recept je tu, protože je podle mě k nerozpoznaní od normálního perníku. Mám rada vážně chuť koření v perniku, takže ho dávám hodně.

 

 

Ingredience:

255g sterilovaných červených fazolí ve sleném nálevu (vč. náladu bývá plechovka o hmotnosti 420g)

200g očištěné mrkve

120 g špaldové mouky

120 g rozemletých vloček na mouku

2 lžíce skořice

2 lžíce kakaa

2 lžíce perníkového koření

140 g řeckého jogurtu

hrst rozinek

3 vejce (odděluji bílek od žloutku a dělám na vylehčení sníh)

prášek do pečiva

50 ml mléka (kravského nebo sojového)

sladidlo dle chuti (dala jsem flavdrops čokoládové cca dvakrát nabráno kapátkem)

 

Propláchnuté fazole rozmixuji spolu s mrkví až vznikne jemná hmota, v míse smíchám všechny ingredience včetně hmoty z mrkve a fazolí, nakonec vmíchám sníh z bílků, v bábovkové formě na 150 stupňů jsem pekla zhruba hodinu..

 

 

Garmin Vivoactive 3

Jsem typ člověka, který si rád sleduje svoje aktivity, porovnává je a motivuje se výsledky. Před necelým rokem jsem si pro začátek pořídila fitness náramek od Fitbit, ale měla jsem již pocit, že bych to chtělo něco lepšího, hlavně pro běh. Aby náramek měl GPS. Na závodu v lednu mě uchvátily hodinky Garmin a hlavně jejich aplikace, které se aplikace od Fitbit nedá vůbec rovnat. Začala jsem tedy pokukovat po hodinkách značky Garmin. Po dlouhém rozhodování, přečtení milionu recenzí a porovnání mnoha fotek jsem se rozhodla pro Fenix 3. Všechny jejich parametry byly super, akorát když mi dorazily, přišlo hned zklamání. Hned po nasazení jsem věděla, že si je nechat nemohu, vůbec mi na ženské ruce neseděly, byly těžké, robusní, neforemné, překážely mě. I když mě v diskuzích upozorňovali, že na ženskou ruku nejsou to pravé, nedala jsem si říci. Nakonec si je odkoupil ode mě taťka protože se mu zalíbily a já věděla, že si pořídím GARMIN VIVOACTIVE 3 v bílé barvě. Hodně lidí mě doporučovalo Garmin Fenix 5, ale bohužel i cena cca 7300 Kč, které stály Vivoactive 3 byla pro mě již docela vysoká za hodinky natož Fenix 5. Ale Garmin Fenix 5 v rose gold jsou prostě TOP.

Docela jsem se bála hodně negativ, které jsem si o nich přečetla. Negativa šla hned stranou když jsem otevřela krabičku. Pecka. Vzhledově jsou krásné, hodí se snad ke každému oblečení (asi kromě vážně společenskému). Nemohu se na ně vynadívat. Velký výběr displejů zaručí každý den jiný vzhled hodinek. Já osobně nepotřebuji úplně asi přesná čísla. Jestli mě hodinky změří špatně patra, tak to vážně neřeším. Nic není stoprocentního.

Recenzí se dá přečíst asi hodně, já se zaměřím na věci, kterých jsem se díky přečteným recenzím dost bála.

DOTYKOVÝ DISPLEJ: Názory na dotykový displej se dost liší, někomu vyhovuje, někdo by u sportovních hodinek dotykový nechtěl. Za mě určitě lepší než nedotykový jako je u Fenix 3. Zdá se mi to pohodlnější rychlejší, přehlednější. Bohužel když cvičím dost často se rozsvěcuje i když ho mám zamklý.

ZAMRZAJÍ, SEKAJÍ SE, MUSÍ SE ZAPNOUT/VYPNOUT: Hodinky mám zhruba měsíc a nestalo se mi, že by hodinky se nějak zasekly a ani jsem si nevšimla, že by přestaly měřit aktivitu.

MALÝ VÝKON BATERIE: Oproti Fenix 3 je baterie vážně hooodně slabá. Na lyžích se zapnutou GPS cca 6 hodin mi hodinky vydržely nabité jeden den. A Fenix 3 měly vybitých cca 10 %, Když jdu běhat cca hodinu, tak musí být hodinky nabité cca na 25-30%. Pokud střídáte aktivity bez potřeby GPS, nějaká aktivita s GPS, tak nabíjím v průměru za 5 dní. Hodinky nabíjím okolo 1,5 hodiny. Mě osobně tato výdrž nevadí a oproti např. Apple Watch 3, které jsem měla zhruba měsíc, mě přijde výdrž docela super, nijak mě neomezuje. S Apple Watch 3 jsem chodila věčně s vybitými hodinkami.

Já osobně si hodinky na sprchování sundávám. Já si říkám, že s tak drahou věcí se nebudu přeci sprchovat :D Ale to asi není hlavní důvod, poprvé když jsem se s hodinkami osprchovala udělala se mi pod náramkem vyrážka, na kterou jsem trpěla i při nošení Fitbit náramku, tak proto alespoň při sprchování chci dát hodinkám klid a v tuto dobu je nabíjím.

Stříbrný okraj hodinek je bohužel velmi náchylný na poškrábání, i když se snažím se k hodinkám chovat hodně dobře, již snad po třech dnech nošení byly vyditelné škrábanečky. Nechci vidět jak budou hodinky vypadat za pár měsíců. Na samotné sklo se dá pořídit odolné sklo proti poškrábání. Tím, že jsou hodinky jako novinka nedá se na ně sehnat velké množství náramků, ale mají stejný systém i rozměr řemínku jako hodinky značky Samsung Gear 3, takže pokud objednáte řemínek na tyto hodinky určitě Vám bude sedět i na Vivoactive 3.

APLIKACE MyFitnessPal: Aplikace, kterou ocení ten, kdo chce si hlídat denní příjem. Aplikace se velmi snadno ovládá. U většiny potravin stačí naskenovat čárový kód nebo ho ručně vypsat a aplikace Vám rozepíše makra. Dá se propojit se základní aplikací hodinek Connect. Velká škoda, že u nás nejsou zatím podporované platby hodinkami. Já osobně bych asi tuto službu často využívala, protože když běžím, tak si kolikrát řeknu, mohla sis vzít peníze a stavit se po cestě nakoupit. Nebo si vzpomenu, že potřebuji nějakou drobnost. Takže občas jdu až po doběhu třeba pro jednu věc, ušetřilo by to dost času.

KLADY

+ multifunkční hodinky

+ hodinky mají buzení pomocí vibrací

+ notifikace z mobilního telefonu

+ vzhled - lehký, vkusný, na ruce nejsou ani cítit

+ GPS

+ velmi dobře propracovaná aplikace + další aplikace jako je Strava, MyFitnessPal

+ optický senzor zabudovaný na spodní straně hodinek

+ mnoho sportovních funkcí (běh na páse i venku, chůze uvnitř i venku, eliptický trenažér, jízda na kole, in-line brusle, plavání v bazénu apod.)

+ celodenní monitorování (aktivit, spálených kalorií, spánku, nastoupaných pater, aktivních minut, počet kroků, stresu apod.)

+ jako levák oceňuji variabilitu nastavení, dle toho na jaké ruce hodinky nosíte

+ lehké a rychlé ovládání díky dotykovému displeji (oproti Fenix 3)

ZÁPORY

- náchylný displej na poškrábání

- při používání GPS dost rychle se vybíjejí

- při aktivitě se dost často rozsvěcuje displej i když je zamčený

SUMA SUMÁRUM: Pokud jste hobby sportovec jako já, který si potrpí na vzhled a nechce investovat více peněz do Fenix 5, jsou hodinky určitě pro Vás. Já osobně jsem nadmíru spokojená a negativní recenze, kterých jsem se obávala, museli psát asi velmi dobří sportovci možná až vrcholový sportovci. Protože pro moje použití jsou až nadmíru dostačující:)